6 C 213/2022-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu 19. 8. 2022 domáhal, aby mu byla zrušena vyživovací povinnost ve výši 600 Kč měsíčně, která mu byla stanovena zdejším soudem rozsudkem, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2019, na jeho syna (žalovaného). Tuto žalobu odůvodnil tím, že se dozvěděl, že žalovaný se již nepřipravuje na své budoucí povolání, není zaměstnán a byl sankčně vyřazen z úřadu práce. Dne 29. 3. 2022 dospěl a nabyl plné svéprávnosti, a je tedy schopen sám se i živit. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Žádný z účastníků se k jednání nařízenému na den 5. ledna 2023 nedostavil. 4. Na základě provedeného listinného dokazování soud zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. února 2015, č.j. [číslo jednací], byla žalobci naposledy stanovena vyživovací povinnost vůči žalovanému ve výši 600 Kč měsíčně, přičemž tento rozsudek nabyl dne 4. 4. 2019 právní moci. Ze sdělení Úřadu práce České republiky soud zjistil, že žalovaný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání ve [obec] od 3. 10. 2022 doposud. Podporu v nezaměstnanosti, ani podporu při rekvalifikaci nepobírá. Taktéž nepobírá dávky pomoci v hmotné nouzi. 5. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín soud zjistil, že žalovaný není veden v registru zaměstnanců, ani jako OSVČ. Na Okresní správě sociálního zabezpečení v [obec] měl poslední evidované zaměstnání od 13. 7. 2022 do 23. 9. 2022, a to u [ulice] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 6. Dle § 910 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 7. Dle odst. 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Na základě shora citovaných ustanovení soud uvádí, že zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe (pokud jde o výživu) postarat. Podmínkou existence vyživovacího poměru je tedy objektivní neschopnost postarat se o výživu sebe sama na straně oprávněného. 9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je odůvodněná, neboť jak soud z provedeného dokazování zjistil, žalovaný byl v době od 13. 7. 2022 zaměstnán, poté svůj pracovní poměr ukončil a od 3. 10. 2022 doposud je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. Je tedy evidentní, že žalovaný se na své budoucí povolání nepřipravuje, ani nikde nestuduje. Sám se ve věci nijak nevyjádřil, ani soudu nesdělil jakoukoliv skutečnost, která by odůvodňovala pokračování v placení výživného. 10. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě vyhověl. 11. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byl žalobce ve věci úspěšný a příslušela by mu náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu se však nepodává, že by žalobci nějaké náklady řízení vznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 12. S odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je předmětné řízení osvobozeno od soudního poplatku.