6 C 82/2023-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 776,95 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné platby za poskytnuté služby, které žalobkyně zprostředkovává v rámci vlastní sítě elektronických komunikací pro jiné subjekty (jde o tzv. služby třetích stran nebo také tzv. služby obsahu„ m-platba“ a„ SMS Premium“) na základě účastnické smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný byl na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 18. 2. 2021 a nastavení služeb účastníkem telefonní stanice [číslo]. Na základě účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a další služby (obsahu), za které se žalovaný zavázal hradit ceny dle poskytnutých vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. Z podrobného výpisu služeb pro telefonní [číslo] od 20. 3. 2021 do 19. 6. 2021 soud zjistil, jaké částky byly vyúčtovány žalovanému za poskytnuté služby. Z vyúčtování služeb [číslo] v období od 20. 3. 2021 do 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována za služby částka 753 Kč („ m-platba“) s datem splatnosti 4. 5. 2021. Z vyúčtování služeb [číslo] v období od 20. 4. 2021 do 19. 5. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována za služby částka 6 777,98 Kč (z toho 6 273,98 Kč„ m-platba“, 6 Kč poplatek a 498 Kč„ premium SMS“) s datem splatnosti 3. 6. 2021. Z vyúčtování služeb [číslo] v období od 20. 5. 2021 do 19. 6. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována za služby částka 6 777,98 Kč (z toho 2 947,97 Kč„ m-platba“ a 298 Kč„ premium SMS“) s datem splatnosti 4. 7. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (potvrzení o podání). 4. Podle § 2 písm. n zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění účinném k 30. 6. 2021, se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací 5. Podle § 3 odst. 3 písm. e) zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku, ve znění účinném k 13. 8. 2021, platební službou není platba prováděná poskytovatelem služby elektronických komunikací nebo operátorem podle zákona o elektronických komunikacích, jestliže částka platby odpovídá nejvýše 50 eurům, celková částka plateb, ke kterým dal příkaz jeden koncový uživatel, provedených za 1 měsíc odpovídá nejvýše 300 eurům a platba slouží k zaplacení za digitální obsah nebo hlasové služby, nebo platba je prováděna prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení za účelem zaplacení za vstupenky nebo jízdenky nebo za charitativním účelem. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Žalobkyně na základě účastnické smlouvy ze dne 18. 2. 2021 poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalobkyně dále žalovanému v souladu se smluvními podmínkami a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, zprostředkovala služby, které nejsou službami elektronických komunikací dle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, poskytované třetími subjekty, tzv.„ m-platba“ a„ SMS Premium“, které dle smluvních podmínek byla oprávněna účtovat výhradně žalobkyně. Žalovaný však neuhradil ceny poskytnutých služeb dle vyúčtování [číslo] splatného dne 4. 5. 2021, vyúčtování [číslo] splatného dne 3. 6. 2021 a vyúčtování [číslo] splatného dne 4. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalovaný s plněním svého závazku ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 776,95 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.