13 C 226/2023-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 30 802 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne 11. 5. 2007, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 34 880 Kč v 78 týdenních splátkách. Žalovaný však svým závazkům ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze celkovou částku ve výši 44 078 Kč, která byla započítána na souhrnný poplatek, který byl tímto zcela uhrazen, a ve zbytku bylo plnění započítáno na jistinu. Pohledávka v celkové výši 30 802 Kč byla následně postoupena na společnost , Anonymizováno, Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 11. 5. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 34 880 Kč vrátit v 78 týdenních splátkách ve výši 960 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Žalobkyně předložila také smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Anonymizováno, S.á.r.l. Potvrzením z internetového bankovnictví bylo doloženo, že úplata za toto postoupení byla uhrazena dne 25. 6. 2015. Dopisem ze dne 25. 6. 2015 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, Z podacího archu plyne, že oznámení bylo odesláno dne 30. 7. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 11. 9. 2018 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; podacím archem bylo doloženo odeslání tohoto oznámení dne 13. 9. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; tato upomínka byla odeslána dne 27. 4. 2023, což vyplynulo z podacího archu. Žalobkyně předložila též zákaznickou kartu, resp. nevyplněný formulář, kterým dokládala rozsah údajů zjišťovaných před uzavřením půjčky o žalovaném.4. Na právní vztah účastnic s ohledem na dobu uzavření smlouvy dopadá zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.).5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 34 880 Kč ve formě splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku nejdříve na společnost , Anonymizováno, a poté na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně zbývalo žalovanému ke dni podání žaloby uhradit na jistinu půjčky 30 802 Kč.6. Sjednaný poplatek soud posoudil jako úrok za poskytnutí půjčky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. z., neboť ze smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o poplatek za nějaké jiné služby či plnění. Výše tohoto úroku činí po přepočtu více než 58 % ročně, a je proto nezbytné tento úrok hodnotit z hlediska jeho přiměřenosti a toho, zda taková výše úroku není v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud pak v rozsudku 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 uvádí, že „nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Na jiném místě svého rozsudku pak dodává, že „za nepřiměřenou výši úroků, která odporuje dobrým mravům, je zpravidla taková výše, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Nejvyšší soud zde konkrétně považoval za rozpornou s dobrými mravy výši úroků, která přesahovala horní hranici úrokových sazeb uplatňovaných bankami téměř čtyřnásobně.7. Z měnové statistiky České národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v jednotlivých letech soud zjistil, že výše úrokových sazeb v měsíci květnu roku 2007, kdy byla žalovanému předmětná půjčka poskytnuta, činila v průměru 11,81 % - 20,41 %.8. Nutno považovat za přijatelné, aby právní předchůdkyně žalobkyně uplatňovala u půjčky vyšší úrokovou míru, než jaká je běžně uplatňována bankami, a takové jednání je zcela pochopitelné. Na rozdíl od bankovních ústavů právní předchůdkyně žalobkyně čelí vyšší míře rizikovosti za situace, kdy poskytuje půjčky za méně přísných podmínek a klientům, u nichž mohou být určité pochybnosti o tom, zda budou půjčku splácet a kteří by u banky s žádostí o půjčku neuspěli. Je rovněž potřeba respektovat zásadu smluvní volnosti stran za situace, kdy žalovaná byla přímo v textu smlouvy seznámena s výší částky, kterou bude povinna právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Ačkoli je tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zcela oprávněné, aby tuto zvýšenou míru rizikovosti kompenzovala vyššími úroky, v daném případě už je sjednanou míru úrokové sazby ve výši převyšující 58 % ročně (která zjevně několikanásobně přesahuje horní hranici úrokových sazeb sjednávaných bankami) v souladu s výše uvedenou judikaturou třeba považovat za odporující dobrým mravům a za zneužívající. Toto je navíc ještě posíleno faktem, že se v daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy v takovém případě je třeba spotřebiteli jako slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu.9. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že sjednaný poplatek, který odpovídá úroku ve výši převyšující 58 % ročně, několikanásobně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání smlouvy o půjčce, je tedy zjevně nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy, jeho sjednání je zneužívající, když způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto absolutně neplatné.10. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. z. platí, že pokud je smlouva zčásti neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetku žalobkyně.11. Jelikož ujednání o souhrnném poplatku bylo shledáno absolutně neplatným, není možno na něj započítat úhrady učiněné žalovaným. Tato plnění v celkové výši 44 078 Kč musí být započteno na dlužnou jistinu, která činila 40 000 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný již celou dlužnou jistinu uhradil, a to ještě před postoupením pohledávky na společnost , Anonymizováno, Soud proto zamítl žalobu v celém rozsahu.12. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měl žalovaný, který byl v řízení zcela úspěšný. Žalovanému však dosud žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.