20 C 222/2023-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 984 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřela dne 24. 1. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté plnění spolu s poplatkem za , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 110 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a s poplatkem za informační SMS servis ve výši 29 Kč vrátí do 23. 2. 2022. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě lustrace v databázích ISIR, CEE, NRKI, BRKI, katastrální rejstřík, registr politicky aktivních osob, registr „sankční seznamy“, registr hledaných osob, registr neplatných dokladů MVČR a registr TelcoScore, , právnická osoba, , Anonymizováno, a porovnáním žalovaným uváděných příjmů a výdajů.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu zůstal nečinná. Následně soud nařídil jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvila a na tomto jednání provedl soud předložené důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.3. Žalobkyně s žalovaným podepsaly prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 24. 1. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz a žalovaný smlouvu podepsal elektronickým SMS kódem, který byl zaslán na její mobilní telefon. Současně dle „autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím mu zaslané autorizační platby z jeho bankovního účtu na účet žalobkyně. Na základě smlouvy byly dne 24. 1. 2022 žalovanému poukázány na jeho účet finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč do 23. 2. 2022. Žalovanému byly poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník platný od 1. 9. 2020 a Všeobecné obchodní podmínky.4. Z listiny „Identifikovatelné příjmy“ a potvrzení o příjmu ze dne 18. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, s příjmem 20 452 Kč měsíčně, když s touto výši žalobkyně pracovala.5. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem 20 400 Kč, ve společné domácnosti žijí 4 členové a výdaje žalovaných je 3 880 Kč.6. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně je spotřebitel lustrován v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle jeho regionu trvalého bydliště, je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení, a to např. riziko zvýšení pohyblivých úrokových sazeb atd.7. Výzvou ze dne 30. 11. 2022, která byla odeslána téhož dne, byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky, a to do tří dnů od doručení výzvy.8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.12. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 24. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel na účet částku 13 000 Kč.13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).14. Žalobkyně neprokázala, že by před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřovala majetkové poměry žalovaného. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy žalovaného byly přezkoumány z potvrzení o výši příjmu, kdy bylo prokázáno, že žalovaný měl příjem cca 20 400 Kč měsíčně a dále vzal za prokázané, že žalobkyně uváděla, že žalovaný má výdeje cca 3 880 Kč, bez toho, že by je jakkoliv zkoumal. Smlouva byla splatná do 23. 2. 2022, tj. do 30 dnů od poskytnutí, když žalovaný se zavázal uhradit 16 814 Kč. Už jen tímto prostým porovnáním je zřejmé, že žalovaný nemohl být schopen uhradit předmětnou částku, když výdaje převyšují příjmy, když soud má pochybnosti, zda částka 3 880 Kč jakožto žalovaným uvedený výdaj odpovídá skutečnosti, když tato částka je o něco vyšší než existenční minimum v daném roce, avšak současně nižší, než životní minimum a jsou zde tedy důvodné pochybnosti, zda žalobkyně se výdajovou stránkou (jídlo, bydlení, cestování do práce, drogerie atd.) žalovaného vůbec zabývala, když z žádného dokumentu nevyplynulo, že by ji k tomuto bylo cokoliv doloženo. Z ničeho nelze dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nekonkrétními tvrzeními žalovaného o jejích příjmech a výdajích. Žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku n