20 C 230/2023-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a kapitalizovaný úrok ve výši 10 860 Kč od 21. 9. 2009 do 15. 11. 2010, a to z titulu Smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne 21. 9. 2009, kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, s žalovaným a na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 720 Kč předchůdkyni vrátí v 60. týdenních splátkách. Žalovaný však uhradil pouze částku 5 860 Kč.2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne 21. 9. 2009 soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem , právnická osoba, a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 20 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 16 720 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 59 týdenních splátkách po 620 Kč a poslední splátku ve výši 140 Kč. Ke smlouvě byla přiložena nevyplněná zákaznická karta. Ze všeobecných smluvních podmínek soud zjistil, že RPSN činilo 224,8% ročně.4. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023, která byla žalovanému odeslána následujícího dne.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně přílohy č. , hodnota, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení. Oznámení s výzvou bylo odesláno dne 30. 7. 2015 (viz podací arch). Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je „obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.8. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.10. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným podepsala smlouvyu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák., která však nebyla uzavřena platně. Žalovaný byl v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák.11. Obsahem smlouvy byl závazek žalovaného uhradit poskytnutou částku společně se „souhrnným poplatkem“, který nebyl nijak specifikován, ale dle obsahu smlouvy se jednalo o kapitalizované úroky z prodlení. Výše těchto úroků však byla nepřiměřená a svou výší zjevně odporovala dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2009/2010 se úroková sazba u úvěrů pohybovala kolem 14% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003), tedy toto ustanovení smlouvy je absolutně neplatné.12. Je také potřeba zdůraznit, že ustanovení o souhrnném poplatku je neplatné také ve smyslu § 37 obča. zák., tedy pro jeho neurčitost. Není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje, on sám plní skrytou funkci úroku, když lze dovodit, že bez sjednání tohoto poplatku by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, a tedy je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvy bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral, takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, tedy smlouvy jsou absolutně neplatné.13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. , kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 20 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 5 860 Kč, jak uvedla sama žalobkyně. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 14 140 Kč.14. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 14 140 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 15. 8. 2015, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 25. 6. 2015, který byl odeslán dne 30. 7. 2015, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 4. 8. 2015, tedy od 15. 8. 2015 se žalovaný dostal do prodlení, když sama žalobkyně mu poskytla lhůtu k plnění v délce 10 dnů od doručení výzvy.15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.16. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.