20 C 185/2025-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 24 199,87 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 41 979,86 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 199,87 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2009, kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, s žalovaným a na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 36 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26 496 Kč předchůdkyni v 55týdenních splátkách v hotovosti po 1 152 Kč. Žalovaný uhradil 30 176,18 Kč.2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2009 soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem , právnická osoba, a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 36 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 26 496 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 55týdenních splátkách po 1 152 Kč a poslední splátku ve výši 288 Kč. RPSN činila 215,73 %.4. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky, když upomínka byla odeslána dne 24. 6. 2025, jak soud zjistil, z podacího lístku.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 10. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek (položka č. , hodnota, ) a z potvrzení o úplatě ze dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je „obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.8. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.10. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsal smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák. Předmětnou smlouvu uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou, když důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků. Jedná se o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák.11. Obsahem smlouvy byl závazek žalovaného uhradit poskytnutou částku společně se „souhrnným poplatkem“, který nebyl nijak specifikován a dle obsahu smlouvy se jednalo o kapitalizované úroky z prodlení. Výše těchto úroků však byla nepřiměřená a svou výší zjevně odporovala dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2009 se úroková sazba u úvěrů pohybovala kolem 14% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). K neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003), tedy toto ustanovení smlouvy je absolutně neplatné.12. Je také potřeba zdůraznit, že ustanovení o souhrnném poplatku je neplatné také ve smyslu § 37 obč. zák., tedy pro jeho neurčitost. Není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje, on sám plní skrytou funkci úroku, když lze dovodit, že bez sjednání tohoto poplatku by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, a tedy je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku a právní předchůdce žalobkyně by smlouvy bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral, tedy se jedná, které není oddělitelné od zbytku smlouvy, a i z tohoto důvodu je smlouva neplatná.13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 36 000 Kč a žalovaný uhradil 30 176,18 Kč, jak uvedla sama žalobkyně. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 5 823,82 Kč.14. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 5 823,82 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 8. 7. 2025, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván až předžalobní upomínkou ze dne 23. 6. 2025, která byla odeslána dne 24. 6. 2025, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) byla doručena dne 27. 6. 2025, tedy od 9. 7. 2025 se žalovaný dostal do prodlení.15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.16. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.