6 C 248/2024-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 405,07 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 11. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit společně s obchodním úrokem ve výši 39 251 Kč, administrativním poplatkem ve výši 48 546 Kč, to vše v 54 pravidelných měsíčních splátkách po 2 367 Kč (přitom výše poslední splátky činí 2 346 Kč). Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 5. 2024 zesplatnila. Pokud se jedná o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně vycházela z veřejně dostupných databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů MVČR), z informací poskytnutých žalovaným, tyto pak ověřila oproti dokladům (výpis z účtu žalovaného, výplatní páska žalovaného). Žalobkyně vycházela ze zjištěných měsíčních příjmů žalovaného ve výši 50 834,51 Kč a měsíčních výdajů žalovaného ve výši 40 080,62 Kč. Po odečtení splátky předmětné zápůjčky tak měl žalovaný k dispozici disponibilní příjem ve výši 8 353,09 Kč, což žalobkyně vyhodnotila jako dostačující finanční obnos k pokrytí zbývajících běžných a nutných výdajů. Žalovaný však na předmětnou zápůjčku neuhradil ničeho. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení částky 40 000 Kč jako nesplacené jistiny, částky 6 759 Kč na obchodních úrocích zápůjčky, částky 5 394 Kč na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 945,28 Kč, smluvní pokuty ve výši celkem 6 156,79 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala též zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 52 153 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.4. Žalobkyně s žalovaným prostředky komunikace na dálku uzavřela dne 11. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit společně s administrativním poplatkem ve výši 87 797 Kč v 54 pravidelných měsíčních splátkách po 2 367 Kč s tím, že výše poslední splátky činí 2 346 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve smlouvě, a to ve výši 34,50 % ročně. Samotná smlouva byla uzavřena prostřednictvím on-line klientského centra žalobkyně, kdy žalovaný zadáním unikátního jednorázového SMS kódu nahradil svůj vlastnoruční podpis na smlouvě, a to poté, co byl seznámen s předsmluvními informacemi a poskytl žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu (smlouva č. , hodnota, , elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra, fotokopie občanského průkazu žalovaného). Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut a splátkový kalendář. V čl. 11 smlouvy bylo stanoveno pro případ, že žalovaný nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti, právo žalobkyně celou zbývající, dosud neuhrazenou jistinu zesplatnit. Neuhradí-li žalovaný veškeré nároky vyplývající ze smlouvy (zejména jistinu, splatné úroky, splatný administrativní poplatek aj.) ve lhůtě stanovené ve výzvě k úhradě, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši dle sazebníku. Žalovaný před podpisem smlouvy čestně prohlásil, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 48 000 Kč, pravidelné splátky půjček činí 20 000 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje pak 250 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný současně prohlásil, že je ženatý, bydlí ve vlastním, splácí hypoteční úvěr (čestné prohlášení o příjmech a výdajích).5. Částka 40 000 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 11. 10. 2023 (potvrzení o platbě).6. Z výplatní pásky vystavené na jméno žalovaného za období června 2023 vyplývá, že příjem žalovaného ze zaměstnání u zahraniční společnosti , Anonymizováno, činil v tomto měsíci 2 022,34 EUR.7. Z předloženého výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 29. 6. 2023 do 30. 9. 2023 vyplývá, že za toto období činily příjmy žalovaného celkem 463 834,70 Kč, výdaje pak celkem 469 482,99 Kč. Z výpisu z účtu není patrný žádný pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání, objevují se zde pouze nahodilé platby od třetích osob, popřípadě nahodilé vklady finanční hotovosti. Žalovanému byly za toto období současně připsány platby na základě uzavřených smluv o půjčce, eventuálně úvěru, a to 15 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dále pak 13 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, a 4 200 Kč od společnosti , právnická osoba, . Za uvedené období naopak žalovaný na splátkách uhradil celkem 4 946 Kč společnosti , právnická osoba, ., 1 500 Kč společnosti , právnická osoba, ., celkem 17 162 Kč společnosti , právnická osoba, a 17 919,96 Kč společnosti , právnická osoba, . Dne 8. 9. 2023 žalovaný provedl úhradu dluhu po splatnosti na blíže neidentifikovaný protiúčet ve výši 33 000 Kč, současně pak úhradu dluhu po splatnosti na protiúčet označený jako „, Anonymizováno, “ ve výši 15 600 Kč.8. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy neuhradil ničeho (vyčíslení pohledávky ke dni 25. 7. 2024). Dopisem ze dne 5. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek nejpozději do 20. 5. 2024, současně byl poučen o právu žalobkyně zesplatnit doposud neuhrazenou zápůjčku (výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění). Žalobkyně poté, co žalovaný ani k zaslané výzvě úhradu neprovedl, zápůjčku dopisem ze dne 22. 5. 2024 zesplatnila, a to k datu 21. 5. 2024, současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 58 709 Kč nejpozději do 13. 6. 2024 (oznámení o zesplatnění zápůjčky). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dále předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2024, a to nejpozději do 11. 7. 2024 (předžalobní upomínka).9. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dle obsahu právního jednání dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 11. 10. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spoleh