6 C 59/2025-34 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byl dne 25. 11. 2024 v zubní ordinaci provozované žalobkyní zaveden implantát Dentis zubu 25, za což si žalobkyně dle ústní dohody se žalovaným naúčtovala částku 14 000 Kč. Žalovaný svůj dluh ve výši 14 000 Kč uznal a zavázal se jej zaplatit nejpozději do 5. 12. 2024. Do dnešního dne však žalovaný dlužnou částku neuhradil, přitom do dnešního dne implantát užívá. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ode dne 6. 12. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný dne 25. 11. 2024 písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 14 000 Kč představující úhradu ceny za zavedení implantátu zubu 25 při ošetření v zubní ordinaci dne 25. 11. 2024. Žalovaný se zároveň zavázal dlužnou částku uhradit v hotovosti nejpozději do 5. 12. 2024. K úhradě dlužné částky 14 000 Kč byl žalovanému současně vystaven daňový doklad – faktura č. , hodnota, se splatností dne 5. 12. 2024. Na takto uznaný dluh žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Předžalobní upomínka ze dne 20. 12. 2024 byla žalovanému zaslána téhož dne, následně také dne 31. 1. 2025 (předžalobní upomínka, podací lístky, dodejka).4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.5. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení představující neuhrazený dluh za zavedení implantátu zubu 25 při ošetření v zubní ordinaci provozované žalobkyní v souladu se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, když toto ošetření není hrazenou službou ve smyslu vyhlášky č. 314/2024 Sb. provádějící zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný tento svůj dluh uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z., přičemž dle vyvratitelné právní domněnky se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se žalobkyně na něm domáhá, neexistuje. Protože domněnka o existenci dluhu v době uznání ve výši 14 000 Kč v řízení nebyla nikterak vyvrácena a žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, soud považuje žalobu v rozsahu tohoto uznaného a splatného, avšak dosud neuhrazeného závazku za důvodnou, a tedy žalobě v rozsahu částky 14 000 Kč vyhověl. Soud současně vyhověl i co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když tento požadavek je v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 106,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 1 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 220 Kč ve výši 886,20 Kč.