20 C 237/2025-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce žalobou ze dne 15. 10. 2025 požadoval zrušení vyživovací povinnosti vůči jeho zletilé dceři, žalované. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaná již pracuje od září 2025 pracuje, a proto požádal o zrušení vyživovací povinnosti od 1. 9. 2025.2. Žalovaná navrhovala žalobu v celém rozsahu zamítnout. Potvrdila, že v současnosti nestuduje a pracuje, avšak má v plánu pokračovat ve studiu na vysoké škole, a proto žádala pouze o přerušení nikoliv o zrušení vyživovací povinnost.3. Následně soud nařídil jednání a na tomto jednání provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.4. Žádostí ze dne 12. 5. 2025 požádal žalobce žalovanou o předložení potvrzení o studiu za rok 2024/2025. Ze dvou dopisů žalované ze dne 12. 5. 2025 a ze dne 31. 7. 2025 včetně podacích lístků soud zjistil, že žalovaná žalobci odpověděla, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla přijata ke studiu na vysoké škole, bude její studiu přerušeno, a proto žádá o přerušení placení výživného, současně projevila přání ve studiu pokračovat a vyzvala žalobce k úhradě dlužného výživného a k placení na účet její maminky. Skutečnost, že žalovaná nebyla přijata ke studiu bylo zjištěno z rozhodnutí o nepřijetí ke studiu ze dne 26. 6. 2025, když současně byla soudu předložena přihláška ke studiu pro rok 2026/2027. Z potvrzení , Anonymizováno, . soud zjistil platby, které byly učiněny v roce 2024 a v roce 2025 ze strany žalobce na účet matky žalované, vždy ve výši 4 000 Kč.5. Současně z rozsudku zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 23. 7. 2007 soud zjistil, že se jedná o rozsudek, kterým byla naposledy stanovena výše výživného ze strany žalobce pro žalovanou, když tato výše měsíčního výživného činilo 4 000 Kč.6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Podle § 163 o. s. ř. platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.8. Z předložených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků řízení vzal soud za prokázané, že rozsudkem zdejšího soudu č.j. , spisová značka, byla naposledy stanovena výše výživného, které je žalobce povinen platit žalované. Z dopisu žalované, z jejího vyjádření a z listiny nepřijetí na vysokou školu a z přihlášky na vysokou školu vzal soud za prokázané, že žalobkyně od 1. 9. 2025 nepokračuje ve studiu a je zaměstnaná, tedy nesplňuje předpoklady stanovené v § 911 o. z., tedy že ji lze přiznat výživné, pokud není se schopna živit sama. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. Co se týká požadavku žalované, aby výživné nebylo zrušeno, ale tato povinnost jen přerušena, pak tuto možnost zákony ČR neumožňují. Avšak v případě, kdyby žalovaná po nějaké době pokračovala ve studiu, které směřuje k jejímu lepšímu uplatnění na trhu práce a neumožňuje ji být zaměstnaná, může žalovaná podat nový návrh/žalobu na určení výše výživného, neboť dojde ke změně poměrů, která nový návrh umožňuje.10. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když sice v řízení byl úspěšný žalobce, avšak ten náhradu nákladů nepožadoval a výslovně se právo na náhradu nákladů vzdal.