22 C 295/2025-30 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 31 563 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 1. 2018 smlouvu o nájmu bytu. Následně byla mezi účastníky uzavřena dohoda o skončení nájmu; nájem skončil dne 12. 3. 2024. Téhož dne došlo mezi žalobkyní a žalovaným k sepsání uznání dluhu celkem na částku 52 964 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splácet, kdy poslední splátka připadla na den 20. 6. 2024. Z uvedeného dluhu žalovaný nezaplatil ničeho. Po provedeném vyúčtování nájemného a záloh na služby za roky 2023 a 2024 zůstal žalovaný žalobkyni dlužen 31 563 Kč. Zároveň s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu požadovala žalobkyně také zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky za období od 21. 6. 2024 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 22. 1. 2018 smlouvu o nájmu bytu, který se nachází v budově na adrese , adresa, . Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal platit měsíční nájemné ve výši 3 500 Kč a zálohy na služby ve výši 2 500 Kč, nejpozději do 15. dne měsíce, za který se platí. Dodatkem č. 3 ze dne 28. 4. 2023 ve znění dodatků č. 1 a č. 2 se strany dohodly na změně výše nájemného, a to na částku 5 750 Kč měsíčně. Z dohody o skončení nájmu bytu, která byla účastníky sepsána dne 5. 9. 2023, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 12. 3. 2024, bylo zjištěno, že strany se dohodly na skončení nájmu ke dni 12. 3. 2024. Dle předávacího protokolu byl předmětný byt předán dne 12. 3. 2024 žalobkyni.Z uznání dluhu a dohody o splátkách soud zjistil, že žalovaný dne 12. 3. 2024 uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 52 694 Kč jako dluh vyplývající z nájemní smlouvy ze dne 22. 1. 2018, kterou žalobkyně přenechala (jako pronajímatel) žalovanému (jako nájemci) za úplatu bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v bytovém domě č.p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , jenž je zapsána na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, . Dlužná částka představovala nedoplatek na nájemném za září 2023 až březen 2024 včetně a nedoplatek na zálohách na služby za toto období. Žalovaný se zavázal dlužnou částku ve výši 52 694 Kč uhradit žalobkyni v měsíčních splátkách po 17 565 Kč splatných vždy do 20. dne měsíce, počínaje dubnem 2024. Zároveň bylo ujednáno, že nebude-li splátkový kalendář dodržen, pak pozbývá platnosti a stává se splatným celý dluh.Z doloženého výpočtu dluhu ze dne 29. 7. 2025 je zřejmé, že po započtení přeplatků a nedoplatků dle vyúčtování služeb za rok 2023 a 2024 činil zůstatek výše uvedeného dluhu žalovaného vůči žalobkyni 31 563 Kč.Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 31 563 Kč předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2025, která byla téhož dne odeslána, jak je patrné z doložené podací stvrzenky.Podle § 2053 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Podle ustanovení § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po zhodnocení předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 52 694 Kč představující dlužné nájemné a zálohy na služby za období od září 2023 do března 2024. Uznáním dluhu se zde uplatnila vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka pak v řízení nebyla ze strany žalovaného nikterak zpochybněna či vyvrácena. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nicméně žalobkyně na dluh žalovaného započetla přeplatky za služby; žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen 31 563 Kč. Soud proto požadavek žalobkyně na zaplacení této částky uznal jako důvodný. Nezaplacením dluhu ve lhůtě splatnosti, tj. dle ujednaného splátkového kalendáře, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého dluhu, proto žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala až ode dne následujícího pod dni, kdy měla být uhrazena poslední splátka dle splátkového kalendáře. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, má soud za to, že žalobkyní uplatněné nároky jsou důvodné a žalobě v celém rozsahu vyhověl.Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 263 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a jeden úkon dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za každý z prvních dvou úkonů činí dle § 7 advokátního tarifu 2 380 Kč, za výzvu k plnění činí 1 190 Kč a dále advokátovi podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží za všechny tři úkony paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z nich. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 10 096 Kč.