11 C 150/2021-47 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2021 domáhal, aby soud zrušil od 4. 1. 2021 jeho vyživovací povinnost k žalované. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná je na mateřské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba jí byla doručena dne 2. 12. 2022 dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalované. 3. Žalovaná je zletilou dcerou žalobce. Zletilosti dosáhla dne 17. 12. 2020. Dne 8. 9. 2020 se jí narodila dcera [jméno] [celé jméno žalované]. Do dosažení 18 let žalované, žalovaná a její dcera pobývaly ve Výchovném ústavu [obec]. Poté, co žalovaná dosáhla zletilosti, s dcerou [jméno] z výchovného ústavu odešly. Žalované je od 12. 10. 2020 vyplácen rodičovský příspěvek 10.000 Kč měsíčně a přídavek na dítě 630 Kč měsíčně. Žalovaná není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Toto bylo prokázáno usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zprávou [stát. instituce] z 11. 8. 2021 založenou ve spise Okresního soudu v Jičíně sp. zn. [spisová značka], důkazy ze spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. [spisová značka]: zprávy Výchovného ústavu, střediska výchovné péče, střední školy a jídelny z 21. 12. 2020, 19. 10. 2020, dopise žalované z 8. 10. 2020, zprávami Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] z 17. 12. 2021, 16. 12. 2021. 4. O vyživovací povinnosti žalobce k žalované bylo naposledy rozhodnuto v rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 9. 2019, č. j. [číslo jednací]. Toto bylo prokázáno tímto rozsudkem. 5. Podle § 909 o.z. změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. 6. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Žalobce měl k žalované vyživovací povinnost. Žalovaná dosáhla zletilosti, narodilo se jí dítě o které se stará. Je jí vyplácen rodičovský příspěvek a přídavky na dítě. Na základě těchto skutečností žalobci zanikla dle 911 o.z. vyživovací povinnost k žalované. K tomu došlo minimálně od 4. 1. 2021. Žalovaná proti návrhu žalobce nic nenamítala a neuváděla žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že vyživovací povinnost žalobce k žalované stále trvá. Soud proto k návrhu žalobce od 4. 1. 2021 zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované. 8. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, proto by mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se tohoto práva vzdal, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.