3 C 196/2021-35 — Okresní soud v Jičíně

Žalobkyně se svojí žalobu domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3.000 Kč s příslušenstvím. Žalovanému byla dne 26. 6. 2020 poskytnuta záchytná služby dle zákona č. 373/2011 Sb., v Protialkoholní záchytné stanici [obec], kterou žalobkyně provozuje. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 26. 6. 2020, na částku 3.000 Kč, se splatností dne 26. 7. 2020. Žalovaný uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 26. 6. 2020, uvedenou pohledávku však přes upomínání nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu v průběhu řízení nic neuplatnil. Fakturou-daňovým dokladem ze dne 26. 6. 2020, vystaveným žalobkyní žalovanému téhož dne, splatným dne 26. 7. 2020, je prokázáno, že za pobyt na protialkoholní záchytné stanici žalobkyně žalovanému vyúčtovala 3.000 Kč. Uznáním dluhu ze dne 26. 6. 2020 je prokázáno, že žalovaný uznal svůj dluh 3.000 Kč vůči žalobkyni, co do důvodů a výše a zároveň se zavázal dluh uhradit do 30 dnů od podpisu této listiny. Listinu žalovaný vlastnoručně podepsal. Výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 24. 3. 2021 žalobkyně žalovaného upozornila, že stále dluží 3.000 Kč. Současně jej vyzvala ke splnění povinnosti s upozorněním na možné soudní vymáhání. Dle podacího lístku byla listina žalovanému odeslána doporučenou poštou dne 24. 3. 2021. Dle žalobkyně žalovaný na dluh žádné plnění neposkytl. Soud žalobu žalobkyně posuzoval dle § 2053 o. z., dle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu existoval. To znamená, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je uvedená domněnka stanovena. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný písemně svůj dluh vůči ní uznal, a protože žalovaný zůstal v řízení nečinný a k vyvrácení domněnky o trvání dluhu nedošlo, rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení ve výši 1.489 Kč představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále AT) ve výši 600 Kč (3 úkony à 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 189 Kč, představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám jejího zástupce. Podle § 160 odst. l o. s. ř. stanovil soud lhůtu ke splnění všech povinností v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.