3 C 226/2021-55 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 49.014,44 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovaným dne 20. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 30.000 Kč bankovním převodem na jím uvedený účet. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 9. 2019 s poplatkem za poskytnutí úvěru 19.014,44 Kč. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávku žalobkyně získala smlouvou o postoupení pohledávek z 6. 9. 2019, vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění, žalovaný však na dluh nic nezaplatil. Dle žalobkyně byla právním předchůdce prověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, byl lustrován na veřejně dostupných databázích a porovnávány rozdíly mezi tvrzenými příjmy a výdaji, nedošlo k pochybám o jeho úvěruschopnosti, žalobkyně však k tomu nenavrhuje žádné důkazy. Pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil. 3. Distančně uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru č. S [číslo] je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dne 19. 9. 2018 dohodli s odkazem na o. z. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na tom, že žalovanému bude 20. 9. 2018 poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč na jím udaný bankovní účet č. [bankovní účet] a že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, do 16. 9. 2019, s poplatkem za poskytnutí úvěru 19.014,44 Kč a úrokem v 12 měsíčních splátkách po 4.247 Kč. Základní parametry úvěru byly shrnuty ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 19. 9. 2019. 4. Výpisem z účtu žalovaného č. č. [bankovní účet] za měsíc září 2018 je prokázáno, že v tomto měsíci nedošla žádná platba ve výši 30.000 Kč, a to ani v době od 19. 9. 2018 do 30. 9. 2018. 5. Potvrzením o platbě, vystaveným [právnická osoba] dne 27. 1. 2021 je prokázáno, že z účtu právního předchůdce dne 20. 9. 2018 byla odeslána platba 30.000 Kč na protiúčet [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] a zprávou pro příjemce:„ Zapujčka [anonymizováno] [číslo]“. [příjmení] 30.000 Kč tedy nebyla právním předchůdcem žalobkyně poukázána na bankovní účet uvedeného žalovaným ve smlouvě. Poskytnutí úvěru žalovanému dle uzavřené úvěrové smlouvy tak nebylo prokázáno. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 26. 1. 2021 je prokázáno, že žalobkyně je postupníkem pohledávek ze smluv o zápůjčce dle připojeného seznamu. V této příloze je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. 7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021 je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že žalobkyni byla postoupena předmětná pohledávka, současně byl žalovaný vyzván k její úhradě. Výzvou z 6. 4. 2021, jež mu byla doručována dle podacího lístku doporučenou poštou, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řešení. 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. V daném řízení bylo prokázáno, že účastníci platně uzavřeli úvěrovou smlouvu, nebylo však prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně sjednaný úvěr žalovanému skutečně poskytl. Výpis z účtu žalovaného, na nějž se zavázal právní předchůdce žalobce plnit, prokazuje, že částka 30.000 Kč v září 2018 na tento účet nedošla, potvrzení [právnická osoba] pak dokládá, že částka 30.000 Kč byla odeslána na účet jiného číselného označení a v jiné bance. Jestliže není prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z úvěrové smlouvy nesplnil, nelze se úspěšně domáhat, aby žalovaný úvěr vrátil, a to ani tehdy, pokud by nárok žalobkyně byl posuzován jako bezdůvodné obohacení. Žaloba žalobkyně byla proto zamítnuta. 10. Vzhledem k výsledku řízení rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Ve sporu zvítězil žalovaný, jemu však žádné náklady v řízení nevznikly.