5 C 236/2021-49 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení nákladů vynaložených v období od 9. 3. 2019 do 12. 3. 2019 v souvislosti s poskytnutou ambulantní zdravotní péčí. Výše nároku byla stanovena podle příslušných položek přílohy [číslo] zák. č. 48/1997 Sb. a vyčíslena souhrnnou částkou 1.357 Kč. Přestože bylo žalovanému za poskytnutou samopláteckou stomatologickou péči vystaveno vyúčtování – daňový doklad [číslo] – k úhradě nedošlo a žalobkyně v souvislosti s prodlením uplatnila právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši počínaje 15. 3. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a jeho procesní stanovisko zůstalo nezpřístupněno. 3. Jelikož bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle § 115a o. s. ř. 4. Na základě vyúčtování zdravotní péče vtěleného do daňového dokladu [číslo] vystaveného dne 14. 3. 2019 se uzavírá, že žalovanému byla ve dnech 9. 3. 2019 až 12. 3. 2019 poskytována zdravotní péče v souvislosti s komplikacemi komplikací chirurgických výkonů v dutině ústní. Vyúčtování obsahuje jednotlivé položky úkonů žalobkyně včetně léčiv, která přitom byla spotřebována s rozvržením do jednotlivých dnů zdravotnické péče s celkovou hodnotou výkonů v částce 1.357 Kč. Vyúčtování se sumarizací úkonů obsahuje označení osob, které na něm participovaly. Jelikož nebylo za poskytnutou zdravotní péči žalovaným ničeho hrazeno, navazovala na to výzva k placení zaslaná cestou doporučeně podané zásilky na známou adresu žalovaného ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]). Ani na ni nebylo žalovaným reflektováno. 5. Nutno zdůraznit, že negativní povaha tvrzení žalobkyně o tom, že jí nebylo žalovaným za poskytnutou zdravotní péči ničeho hrazeno, vylučuje, aby mohlo být důkazně podepřeno a prokázání, že bylo zčásti či zcela za úkony zdravotní péče cokoli uhrazeno nebo nastala jiná právem aprobovaná skutečnost, která placení pojistného vylučuje, tíží zásadně žalovaného. 6. Podobně je tomu v případě skutečností rozhodných k posouzení statusu žalovaného, který v řízení nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění, s čímž se zákonitě spojuje povinnost takové osoby k přímé úhradě za plnění poskytnutá v rámci ošetřování. Ani v této oblasti nebylo žalovaným tvrzeno a prokázány jakékoli relevantní skutečnosti, pro které by vznikla povinnost uspokojit žalobkyni z právního důvodu úhrady z veřejného zdravotního pojištění. 7. Po právní stránce byla věc posuzována podle zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění včetně subsumpce úkonů žalobkyně v rámci zdravotní péče pod výkony obsažené v příloze [číslo] cit. zák. (seznam zdravotních úkonů ze zdravotního pojištění nehrazených nebo hrazených jen za určitých podmínek). 8. Žalovanému, který není účasten veřejného zdravotního pojištění ani tu není jiný subjekt, který by na sebe vzal povinnost hradit pojistné (typicky stát), vznikla po té, co mu byla prokazatelně poskytována stomatologická zdravotní péče, povinnost k její úhradě v rozsahu, v jakém byly jednotlivé úkony zdravotní péče přiřazeny v rámci položek přílohy [číslo] zák. č. 48/1997 Sb. 9. O nákladech řízení je rozhodováno podle § 142a, 142 odst. 1 a 151 odst. 3 o. s. ř. Výše útrat stanovuje se podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. k úkonům předžalobní výzvy a vyhotovení žaloby. K uspokojení ostatně nedošlo ani po zahájení řízení (vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Lhůta k plnění stanovuje se vzhledem k výši uložených povinností podle § 160 o. s. ř. jako třídenní.