3 C 262/2022-24 — Okresní soud v Jičíně

Žalobce, otec žalovaného, se domáhal, aby byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému, neboť žalovaný začal pracovat a zřejmě i dokončil svá studia. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 5. 2012 č. j. 30 Nc 183/2012-87 a žalobci jím bylo uloženo hradit žalovanému výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Kartou zaměstnance, uveřejněnou na internetových stránkách školy, je prokázáno, že žalovaný je od září 2020 učitelem 2. stupně Základní školy se sídlem [adresa], nám. [jméno] [číslo] p.o. o příjmu je prokázáno, že žalovaný je zde zaměstnán od 24. 8. 2020 a v roce 2022 dosahoval průměrného měsíčního příjmu 34 597 Kč čistého. Podle § 910 odst. 1 o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákona, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Z výše uvedeného soud uzavírá, že přes trvající rodinně právní poměr účastníků zde již nejsou další zákonné předpoklady proto, aby trvala i vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. Žalovaný od srpna 2020 pracuje, nejméně od roku 2022 dosahuje dostatečného vlastního příjmu. Je tak nepochybné, že žalovaný je schopen se živit sám a na žalobce již není odkázán. Bylo proto rozhodnuto, že žalobě, tak jak byla podána, se vyhovuje. O nákladech řízení rozhodl soud dle soud § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť vítězný žalobce, jemuž by právo na ně náleželo, se jej výslovně vzdal.