5 C 226/2022-18 — Okresní soud v Jičíně

1. Předmětem řízení byl návrh žalobkyně – matky žalovaného - na omezení vyživovací povinnosti založené rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 6. 2009, č. j. 30 P 26/2009-27. Návrh byl odůvodněn výkonem trestu odnětí svobody, který bude ukončen v květnu 2025. Žalobkyně je pracovně zařazena, dosahuje minimální mzdy, jsou prováděny srážky, z čehož dovodila, že jsou přítomny důvody pro snížení výživného. 2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 6. 2009, č. j. 30 P 26/2009-27 byla schválena dohoda rodičů, podle které byl tehdy nezletilý žalovaný svěřen do výchovy a výživy otce [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalobkyně se zavázala platit výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně s účinností od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci 8. 7. 2009. Soud při schválení dohody k výši výživného pro matku vyšel ze zjištění, že oba rodiče jsou bez pracovního poměru. Vedle tohoto pro věc určujícího rozhodnutí bylo provedeno dokazování rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, č. j. 30 P 26/2009-76, jímž soud zamítl návrh matky (žalobkyně) na snížení výživného. Rozhodnutí nabylo právní moci 23. 7. 2015. 4. Prokazují trestní příkazy Okresního soudu v Jičíně 29. 1. 2013, č. j. 8 T 10/2013-67, ze dne 18. 6. 2015, č. j. 1 T 103/2015-52 a ze dne 9. 3. 2021, č. j. 2 T 14/2021-163, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 9. 2022, č. j. 1 T 66/2022-187, že žalobkyně byla uznána vinnou z přečinu zanedbání povinné výživy, kterého se dopustila tím, že neplnila ve vztahu k žalovanému vyživovací povinnost v období od ledna 209 do konce listopadu 2012, od 1. 12. 2012 do dubna 2015, od června 2016 do 10. 10. 2017 a od února 2021 do 26. 5. 2022 (kdy nastoupila do výkonu trestu odnětí svobody). Prokazuje výstup z informační databáze vězněných osob, že počátek věznění nastal 26. 5. 2022 a plánovaný konec věznění je evidován ke dni 23. 5. 2025. Tato skutečnost je prokazována také zprávou Vězeňské služby ČR, vazební věznice Praha Ruzyně. Současně je jejím prostřednictvím zjištěno, že žalobkyně je zaměstnána a dosahuje průměrného měsíčního výdělku 4 324 Kč Tomu koresponduje mzdový list vystavený k období od května 2022 do listopadu 2022. Vězeňskou službou ČR jsou evidovány k vymáhání pohledávky za žalobkyní, mimo jiné z právního důvodu výživného pro [jméno] [příjmení]. 5. Výslechem žalovaného je prokázáno, že žije se svým otcem v jeho rodinném domě v domácnosti spolu s děda ze strany otce, nevlastní matkou a 2 malými sestrami. Studuje střední technickou a řemeslnou školu v [obec], dojíždí, přes týden je ubytován na internátě, víkendy tráví ve svém bydlišti. Při studiu si přivydělává brigádami, dosahuje hodinového příjmu 135 Kč a měsíčně si vydělá okolo 4.000 Kč. Výživu mu zajišťuje otec. Od žalobkyně dostával prostředky před jejím nástupem do vězení, zavolal jí nebo se setkali v [obec]. Od žalobkyně dostával hotovost asi 400 Kč týdně. Nad to od ní dostával peníze při různých příležitostech, např. při narozeninách, svátcích a to přibližně na 400 – 500 Kč. Věnuje se boxu a nad výdaje spojené se studiem si platí příspěvek asi 1.500 Kč ročně, jednorázově za soustředění 2 500 Kč, hradil za boxerky 1 200 Kč a očekává, že si bude muset zakoupit zvláštní obuv za 2 000 Kč. Dílčím způsobem mu přispívají babička a bratr, jde o částky okolo 200 Kč. 6. Obecně vyjádřeno mají předci a potomci mezi sebou vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z.). Tato vyživovací povinnost není limitována věkem potomka, ale kritériem soběstačnosti, resp. způsobilosti se živit a kritériem odůvodněných potřeb. Nastolen má být stav zásadně shodné životní úrovně (§ 915 odst. 1 věta prvá o. z.). Bylo-li o výživném rozhodnuto autoritativně, tzn. rozsudkem soudu, potom přichází v úvahu revize rozhodnutí pouze tenkrát, dojde-li ke změně poměrů u předka nebo potomka. 7. Odkazuje se současně na soudobou judikaturu, kterou nalézací soud přijímá, neboť v posuzovaném právní věci nejsou přítomny důvody, které by mohl soud vyložit odlišně. Uzavírá se tak, že nejsou přítomny žádné okolnosti, pro které by měla vyživovací povinnost žalobkyně ponížena. Lze přitom odkázat na zákonný rámec (§ 910 až 923 o. z.), definici studia a řádného pokračování v něm vyloženou v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13, zajištění přiměřeného živobytí (vizte nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12) se zohledněním zásadně shodné majetkové úrovně účastníků (vizte nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 4239/12) a dospět k závěru, že se sice na straně žalované oproti předešlému rozhodnutí změnily poměry v podobě výkonu trestu odnětí svobody, avšak i poslední rozhodnutí spočívalo na podobném majetkovém statusu, kdy žalobkyně byla nezaměstnaná. 8. Na straně žalobkyně k žádné změně poměrů nedošlo, ba naopak jsou zaviněně ovlivněny výkonem trestu odnětí svobody, jímž si přivodila, že její reálný příjem poklesl na zjištěných 4 324 Kč měsíčně. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného, neboť na ní nijak neparticipuje. Současně nutno zdůraznit, že žalobkyně nerozlišuje mezi právem na výživné a jeho faktickou realizací, tj. dobytností, a to zřejmě vzhledem k předchozím trestním postihům. Žalobkyně způsobila zaviněně výkonem trestu odnětí svobody, že nemůže dosáhnout ani minimální mzdy (17 300 Kč), která by plně odůvodňovala, aby setrvala její vyživovací povinnost k žalovanému. Ačkoli výkon trestu vedl orgány činné v trestním řízení k limitaci obvinění dnem nástupu k výkonu trestu, přetrvává vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému alespoň v tom minimálním rozsahu, jak je vyjádřen posledním rozhodnutím ve věci. 9. Žalovaný, jak to prokazuje jeho výslech, se řádně připravuje na své budoucí povolání, a opatřuje si při studiu dokonce další prostředky k obživě. Z uvedeného vyplývá alespoň elementární povinnost žalobkyně, aby byla povinna vyživovat žalovaného alespoň v minimálním rozsahu bez ohledu na to, zda fakticky k placení (vymáhání) výživného dochází. I při dosažení alespoň minimální mzdy by částka 1 500 Kč měsíčně představovala samý nejnižší rámec vyživovací povinnosti. Z uvedeného ani soud nevedl žalobkyni k upřesnění žaloby v tom rozsahu, aby konkretizovala, na jakou částku má být pravidelné výživné sníženo a s jakou účinností. Nedobytnost pohledávky žalobce vzhledem k výkonu trestu odnětí svobody je kategorií odlišnou, nicméně poměry účastníků vzešlé z provedeného dokazování plně odůvodňují, aby bylo středoškolské studium žalovaného saturováno vyživovací povinností rodičů. Ta je ze strany otce zajišťována mimo jiné zázemím bydliště a dalšími výdaji ve prospěch žalovaného. Odporovalo by dobrým mravům, aby se žalobkyně ani v nejzákladnějším rozsahu na vyživovací povinnosti nepodílela bez ohledu na faktický stav výkonu trestu odnětí svobody. Ostatně pohledávka z právního důvodu výživného pro dítě je pohledávkou přednostní a lze ji uspokojovat, jsou-li naplněny i ostatní podmínky, i z příjmu, který si žalobkyně zabezpečuje v rámci výkonu trestu. 10. Nedošlo-li ke změně poměrů u žádného z účastníků, resp. dokonce došlo-li k zákonitému navýšení potřeb žalovaného v souvislosti se středoškolským studiem žalovaného, nejsou naplněny podmínky pro snížení rozsahu vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému a žaloba tak byla výrokem I. zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ačkoli lze žalovanému připisovat plný procesní úspěch, práva na náhradu nákladů řízení se vzdal, tudíž se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada útrat řízení.