7 C 236/2022-17 — Okresní soud v Jičíně

1. Manžel se návrhem podaným u soudu domáhal rozvodu manželství. Tvrdil, že jeho manželství prochází krizí, která vyvrcholila rozpadem společného soužití v červnu 2022, kdy ze společné domácnosti odešel. Zájem na obnovení soužití nemá, manželství považuje za nenapravitelně rozvrácené. 2. V průběhu řízení bylo oddacím listem a průkazy o povolení k pobytu prokázáno, že manželství účastníci uzavřeli dne13. 8. 2005 před před matričním úřadem – Oddělením registrace aktu občanského stavu, Ternopilské městské justiční správy v Ternopilské oblasti, na Ukrajině. Oba manželé do manželství vstupovali jako svobodní. Manželka je ukrajinské národnosti, státní příslušnice Ukrajiny, manžel je národnosti běloruské, státní příslušník Běloruska. Z jejich soužití se narodily dvě dosud nezletilé děti, a to dne [datum] dcera [anonymizováno] a dne [datum] syn [jméno]. 3. Rodičovská odpovědnost k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 11. 2022, č.j. 30 Nc 3026/2022-28. Tímto rozsudkem byla schválena mezi rodiči uzavřená dohoda, na základě které nezletilé děti pro dobu po rozvodu byly svěřeny do výchovy a výživy matky s tím, že otec se zavázal platit na děti výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně na nezletilou [příjmení] a ve výši 2 500 Kč měsíčně na nezletilého [jméno]. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 12. 2022. 4. Ze shodných tvrzení manželů vzal soud za prokázané, že jejich manželství cca dva roky procházelo krizí, dohadovali se ohledně dětí, ohledně vedení domácnosti. Neshody, které manželka považovala spíše za„ provozní záležitosti“, neboť nikdy neměla pocit, že by jí manžel lhal, podváděl apod., vyvrcholily v červenci 2022, kdy manžel ze společné domácnosti odešel. Bydlí spolu s přítelkyní, se kterou navázal v červenci 2022 známost. Manželka spolu s dětmi zůstala bydlet v bytě, který si pořídili před dvěma lety a který začali rekonstruovat. Rozpadu soužití přispěla i skutečnost, že z důvodu péče o děti manželé chodili na protisměny. Od rozpadu společné domácnosti k obnovení soužití již nedošlo, v současné době ani jeden z manželů o obnovení soužití nemá zájem, oba si přejí rozvod. O rozdělení majetku se prozatím nedohodli. 5. Soud ještě dříve, než mohl rozhodnout ve věci samé, se s ohledem na cizí národnost a státní příslušnost manželů musel zabývat otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů jakéž i otázkou, podle jakého hmotného práva má být ve věci rozhodnuto. <i>6. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.</i> 7. Co se týče rozhodného práva je třeba aplikovat ustanovení § 49 odst. 1 zákona, podle něhož osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. <i>8. Dle § 50 odst. 1 zákona rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.</i> 9. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že v dané věci je dána pravomoc českých soudů a pro rozvod manželství je třeba použít českého právního řádu, tj. zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, konkrétně § 755 odst. 1 zákona č. 89/22012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 10. Po zhodnocení shora uvedených skutečností dospěl soud zcela jednoznačně k závěru, že v daném případě jsou dány podmínky pro povolení rozvodu manželství, tak jak je má na mysli výše citované ustanovení zákona, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozsudku. K tomuto závěru soud dospěl po zhodnocení tvrzení samotných manželů. Jejich manželství, jak manžel uvedl v žalobě a manželka to potvrdila ve své účastenské výpovědi, delší dobu procházelo krizí, manželé měli různé názory na vedení domácnosti, na výchovu dětí. Neshody vyvrcholily v červenci 2022 odchodem manžela ze společné domácnosti k ženě, se kterou navázal známost. Tento jeho odchod byl definitivní, od té doby k obnovení soužití nedošlo, ani jeden z manželů o to již zájem nemá, každý žije svým životem. Oba manželé manželství považují za rozvrácené bez možnosti jeho obnovení a navrhují jeho rozvod. 11. Soud neshledal důvody uvedené v ustanovení § 755 odst. 2 o.z., pro které by manželství nemohlo být rozvedeno. Podle tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu <i>a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo</i> <i>b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.</i> 12. Hlavní příčinu rozpadu manželství účastníků soud spatřuje v rozdílnosti jejich názorů ohledně vedení společné domácnosti, v dohadech kvůli dětem. To vše vedlo k citovému odcizení a následnému odchodu manžela ze společné domácnosti a navázání známosti s jinou ženou, se kterou žije. 13. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Navíc se oba manželé práva na náhradu nákladů řízení vzdali.