3 C 9/2024-17 — Okresní soud v Jičíně

Žalobce, otec žalované, se domáhal žalobou ze dne 16. 1. 2024, aby byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalované, neboť žalovaná ukončila studium.Žalovaná uznala, že vyživovací povinnost žalobce k ní zanikla s tím, že je schopna se sama živit, byť bude skládat ještě v jarním termínu maturitní zkoušku.Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 8. 2016 č.j. 30 P 62/2016-105 bylo prokázáno, že o výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodováno v době, kdy bylo žalované 15 let a absolvovala školní docházku. Žalobci byla uložena povinnost platit žalované běžné výživné 1 200 Kč, další vyživovací povinnost měl žalobce k bratru žalované , Anonymizováno, , na kterého dle stejného rozhodnutí měl povinnost platit 1 000 Kč měsíčně.Podle § 910 odst. 1 o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.V dané věci je zřejmé, že přes trvající rodinně právní poměr účastníků zde již nejsou další zákonné předpoklady pro to, aby vyživovací povinnost žalobce k žalované přetrvala. Žalovaná ukončila soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání a je schopna se živit sama. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. Vyživovací povinnost žalobce zanikne právní mocí tohoto rozsudku. Právo žalované na výživné za dobu do právní moci tohoto rozsudku není dotčeno.O nákladech řízení rozhodl soud dle soud § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť vítězné žalobkyni žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.