7 C 89/2023-65 — Okresní soud v Jičíně

Manželka se žalobou podanou u soudu dne 25. 4. 2023 domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo rozvedeno její manželství. Tvrdila, že jejich manželství je pouze formálním svazkem, manželství je dle jejího názoru trvale rozvráceno bez možnosti jeho obnovení.Manžel s rozvodem manželství zpočátku nesouhlasil. V průběhu řízení svůj názor změnil a k rozvodu se připojil, neboť i on považoval manželství za trvale rozvrácené bez možnosti jeho obnovení.Z oddacího listu, občanského průkazu a z průkazu povolení k pobytu na území České republiky vzal soud za prokázané, že účastníci manželství uzavřeli dne 31. 10. 2007 v Egyptě, v , Anonymizováno, . Jeho uzavření je zapsáno v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města , adresa, – střed. U obou manželů se jednalo o první manželství. Manželka je české národnosti, státní příslušnice České republiky, manžel je egyptské národnosti, státní příslušník Egypta. Ze soužití účastníků se narodily dvě dosud nezletilé děti, a to dne , datum, syn , Anonymizováno, a dne , datum, syn , Anonymizováno, .Rodičovská odpovědnost k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 12. 2023 čj. 30 Nc 2911/2023-207 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2024 čj. 25 Co 38/2024-294, a to tak, že obě nezletilé děti byly pro dobu po rozvodu rodičů svěřeny do péče matky s tím, že otci byla uložena povinnost platit na syny výživné, a to ve výši 3 700 Kč měsíčně na nezl. , Anonymizováno, a ve výši 3 500 Kč měsíčně na nezl. , Anonymizováno, . Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 5. 2024.Ze shodných tvrzení manželů soud zjistil, že jejich manželství prochází dlouhodobou krizí, která vyvrcholila odchodem manžela ze společné domácnosti v lednu 2023. Od té doby manželé žijí odděleně, k obnovení soužití nedošlo, v současné době obnovení soužití manželé odmítají. Oba navrhují rozvod manželství, oba považují manželství za rozvrácené. Za hlavní příčinu rozpadu jejich vztahu považují rozdílné názory na trávení volného času, rozdílné názory na budoucí život, na výchovu dětí a na vedení domácnosti.Vzhledem k tomu, že manžel je státní příslušník Egypta, soud ještě před rozhodnutím ve věci samé zkoumal otázku pravomoci českých soudů ve věci rozhodnout, jakož i otázku, podle jakého hmotného práva kterého státu je třeba rozhodnout.Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém(dále jen „MPS“) pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.Podle § 49 odst. 1 MPS osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.Podle § 50 odst. 1 MPS rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.Po zkonstatování, že k rozhodnutí o rozvodu manželství jsou v dané věci příslušné české soudy – konkrétně Okresní soud v Jičíně (dle § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.) pro řízení o rozvod manželství je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů) a že je třeba použít českého právního řádu (manželé jsou občany různých států, oba mají obvyklý pobyt v České republice) soud ve věci rozhodoval dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).Dle § 755 odst. 1 o.z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Po zhodnocení shora zjištěných a prokázaných skutečností dospěl soud zcela jednoznačně k závěru, že v daném případě jsou dány podmínky citovaného ustanovení zákona pro zrušení manželství rozvodem.V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků prochází dlouholetou krizí, která vyvrcholila v lednu 2023 definitivním odchodem manžela ze společné domácnosti. Od té doby k obnovení soužití nedošlo, v současné době obnovení soužití obě strany odmítají, oba považují manželství za definitivně rozvrácené. Za hlavní příčinu rozpadu jejich soužití soud ve shodě s manželi považuje rozdílné názory na trávení volného času, rozdílné názory na budoucí život, na výchovu dětí a na vedení domácnosti a z toho pramenící citové odcizení.Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení vychází z ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), podle něhož bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Navíc se tohoto práva oba manželé vzdali.