213 C 4/2025-102 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 20. 3. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 3. 2019 měli uzavřít dohodu o narovnání, podle které měla žalovaná obdržet částku 500 000 Kč, tato měla sloužit jako náhrada výživného na jejich syna , jméno FO, do budoucna a současně se žalovaná měla vzdát dalších nároků na výživné. S ohledem na právní nemožnost takové dohody a též soudem následně stanovené výživné na syna , jméno FO, se žalobce domáhal vrácení poskytnuté částky 500 000 Kč zpět, neboť tato nemohla být použita na jím zamýšlený účel.2. Žalovaná popsala průběh vztahu mezi účastníky a uvedla, že znění dohody jí nadiktoval sám žalobce, tato ji podepsala s ohledem na citový vztah k němu, uvedenou částku 500 000 Kč však nikdy neobdržela. Předmětná dohoda navíc měla být již z roku 2015 a datum 19. 3. 2019 mělo být doplněno následně. Žalobce měl být navíc po celou dobu jejich vztahu v zásadě nemajetný a postižený mnoha exekucemi, je proto vyloučeno, aby jí předal částku 500 000 Kč. Při jednání dne 18. 11. 2025 pak žalovaná zejména vznesla námitku promlčení.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Podle dohody o narovnání mezi účastníky, která má uvedenou dataci 1. 3. 2019, avšak tato je uvedena až pod podpisy stran a je uvedena odlišným písmem oproti textu dohody, měla žalovaná přiznat převzetí hotovosti 500 000 Kč od žalobce a současně se vzdát práva na výživné v budoucnu.4. Z výzvy k úhradě ze dne 22. 10. 2024 a 6. 11. 2024, obě s připojenými poštovními dodejkami, je patrné, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k vrácení částky 500 000 Kč. Z textu výzev ovšem nelze dovodit, že by mezi stranami probíhala jakákoliv vzájemná jednání o případné úhradě uvedené částky, výzvy jsou toliko jednostrannými úkony žalobce.5. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2022, č.j. 30 Nc 3062/2020-296, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2022, má soud za prokázané, že bylo zdejším soudem rozhodnuto o svěření nezletilého , jméno FO, do péče matky (tj. žalované v tomto řízení) a otci (tj. žalobci v této věci) bylo stanoveno výživné a též uložena povinnost doplatit dlužné výživné.6. Soud se na prvním místě zabýval vznesenou námitkou promlčení nároku.7. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.8. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.9. Podle odst. 2 cit. ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.10. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.11. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.12. Žalobce v žalobě tvrdil, že částku 500 000 Kč poskytl jako náhradu výživného do budoucna s tím, že se žalovaná jakýchkoliv jiných nároků na výživné vzdá. Dne 21. 2. 2022 nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu, kterým byla žalobci stanovena povinnost hradit výživné (řádné i dlužné), nejpozději tento den tak muselo být žalobci zřejmé, že údajně předanou částku 500 000 Kč nelze na jím zamýšlený účel využít a že se tedy v případě žalované může jednat o bezdůvodné obohacení. Tím byly naplněny podmínky § 621 o.z., neboť žalobce si byl vědom existence tvrzeného bezdůvodného obohacení a osoby povinné k jeho vydání, tudíž počala běžet promlčecí lhůta v délce trvání 3 let. Jelikož žaloba byla podána u zdejšího soudu až dne 20. 3. 2025, stalo se tak po marném uplynutím promlčecí lhůty. Současně z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by snad mohly nasvědčovat přerušení či stavění běhu promlčecí lhůty.13. S ohledem na výše uvedené a důvodně vznesenou námitku promlčení se soud již nezabýval žádnými dalšími otázkami, zejména pravostí sepsané dohody o narovnání či prokázáním předání předmětné částky 500 000 Kč.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 3 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání odporu, účast při jednání soudu dne 18. 11. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6 vyhlášky částku 10 300 Kč. Soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu 500 000 Kč. Ke každému z úkonů právní služby je nutné přičíst náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 32 250 Kč. Žalované náleží taktéž cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí její zástupkyně u jednání zdejšího soudu dne 18. 11. 2025. Zástupkyně použila k cestě k soudu osobní automobil s kombinovanou spotřebou benzinu 8 l/100 km. Vzdálenost sídla zástupce žalobkyně a soudu je dle portálu www.mapy.cz 35 km, pro cestu tam a zpět se tedy jedná o ujetou vzdálenost 70 km a při této vzdálenosti o spotřebu 5,6 l benzinu. Průměrná cena benzinu v daném období byla 35,80 Kč, celkem tedy činí náhrada za pohonné hmoty 200,48 Kč. Dále je součástí cestovného paušální náhrada ve výši 5,80 Kč/km, tedy při ujeté vzdálenosti 406 Kč a cestovné celkem činí 606,48 Kč. Náhrada za promeškaný čas představuje 600 Kč a jedná se o paušální výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 vyhlášky a celkem 4 započaté půlhodiny jízdy. Celkem tak cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednáním dne 18. 11. 2025 činí 1 206,48 Kč. Uvedené částky je nutné dále zvýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (zástupkyně žalované doložila, že je plátcem DPH). Celkem tak náklady řízení žalované činí 40 482,34 Kč. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.15. Jelikož žalobce nebyl se svým návrhem úspěšný, nerozhodoval soud o přechodu poplatkové povinnosti v souvislosti s jeho osvobozením od soudních poplatků.