17 C 161/2025-101 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 51 711,06 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 8.12.2022 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úroky (22,68 %) a poplatky měsíčními splátkami ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována zjištěnými příjmy (23 000 Kč) a výdaji žalovaného (dle statistického modelu), dále lustrací příslušných registrů (Solus), přičemž právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný bude mít dostatečné prostředky, aby splátky hradil. Žalovaný v době žádosti neměl závazky u jiného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla úvěrová smlouva ke dni 1.11.2023 postoupena na žalobkyni. Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradami, proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni 30.11.2024. Žalovaný celkem čerpal 79 779,40 Kč, přičemž 59 087 Kč od právního předchůdce žalobkyně a částku 20 692,40 od žalobkyně. Celkově na smlouvu hradil 39 818 Kč. Jeho dluh se nyní skládá z jistiny ve výši 39 999,18 Kč, poplatků ve výši 650 Kč, smluvního úroku od 9.10.2024, který byl částečně kapitalizován ve výši 7 247,45 ke dni 31.8.2025 a zákonného úroku z prodlení od 1.12.2024, který byl částečně kapitalizován v částce 3 814,43 Kč ke dni 31.8.2025.2. Žalobkyně tak žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.4. Soud vzal na základě doložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (společností , právnická osoba, odštěpný závod) a žalovaný uzavřeli dne 8.12.2022 úvěrovou smlouvu s možností opakovaného čerpání finančních prostředků č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčních platbách o minimální výši (viz smlouva o úvěru). Žalovaný v období 8.12.202 až srpen 2024 cekem čerpal 79 779,40 Kč, přičemž 59 087 Kč od právního předchůdce žalobkyně a částku 20 692,40 od žalobkyně. Celkově na smlouvu hradil 39 818 Kč (viz přehled čerpání a úhrad). Součástí smluvních ujednání je Sazebník, ze kterého vyplývá, že žalobkyně je oprávněna účtovat 600 Kč za vymáhá splatného závazku a 100 Kč za každou výzvu k úhradě splátky po prodlení (viz smlouva o úvěru). V případě prodlení se splátkami bylo také sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. To vyplývá z úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek. Pro prodlení žalovaného žalobkyně od smlouvy odstoupila (viz oznámení o odstoupení ze dne 30.11.2024). Z historického výpisu účtu bylo prokázáno že žalobkyně finanční obnos 79 779,40 Kč poskytla a ke dni splatnosti 30.11.2024 dluh na jistině činí 39 999,18 Kč, poplatků ve výši 650 Kč, smluvního úroku od 9.10.2024, který byl částečně kapitalizován ve výši 7 247,45 ke dni 31.8.2025 a zákonného úroku z prodlení od 1.12.2024, který byl částečně kapitalizován v částce 3 814,43 Kč ke dni 31.8.2025 (viz výpis čerpání a úhrad). Pohledávka za žalovaným (respektive celá smlouva) byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (viz notářský zápis a oznámení o postoupení). Žalobkyně žalovaného upomínala dopisem ze dne 27.10.2024 (viz dopis). Žalobkyně následně dopisem ze dne 15.7.2025 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu před podáním žaloby (viz výzva z 15.7.2025 a dodejka).5. Z žádosti o úvěr (úvěrové smlouvy) soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmovou a výdajovou stránku, dále věk, profesi, zdroj příjmů, rodinný stav a způsob bydlení apod. Jako příjmy uvedl částku 23 000 Kč a výdaje částku 500 Kč, finanční závazky žádné.6. Soudu je z úřední činnosti známo, že je zde vedeno/bylo vedeno více věcí (6x) proti žalovanému, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr v krátkém časovém intervalu před poskytnutím úvěru v této věci : dne 27.9.2022 úvěr ve výši 50 000 Kč (sp. zn.13 c 180/2025)); dne 18. 10. 2022 úvěr ve výši 25 000 Kč (sp. zn. 6 C 86/2025); 30.10.2022 úvěr ve výši 50 000 Kč (sp.zn. 9 C 82/2025), dne 18. 11. 2022 úvěr ve výši 40 000 Kč (sp. zn. 11 C 129/2025); dne 29. 11. 2022 úvěr ve výši 50 000 Kč (sp. zn.6 C 81/2025); dne 22. 11. 2022 úvěr ve výši 100 000 Kč (sp. zn.4 C 82/2025); Celkem se tedy jedná o úvěry v částce 315 000 Kč. Z toho v této věci projednáván v pořadí sedmý úvěr.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:14. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá ověření údajů, které dlužník věřiteli sdělil, resp. objektivně tyto údaje mají být podloženy minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.15. Soud má v této věci za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována schopnost žalovaného úvěr splácet, nicméně pokud jde o jeho příjmy, tak nijak neprokázala, že by byly ověřeny. Současně žalovaný jako své výdaje uvedl pouze částku 500 Kč, což je samo o sobě alarmující, respektive to zavdává podezření, že jeho údaje nejsou přesné. Věřitel se tedy neměl spokojit s údaji poskytnutými pouze žalovaným a měl jeho výdaje šetřit s větší pečlivostí. Soudu je známo z jiných řízení, uvedených výše, že žalovaný měl poměrně vysokou část výdajů již v té době tvořenou splátkami závazků vůči jiným subjektům. Uvedená skutečnost musela být právnímu předchůdci žalobkyně a i žalobkyni známa z rejstříku Solus, ale nezohlednila ji. V tomto případě, žalobkyně ani neposkytla výpisy z účtu žalovaného. Soud má za to, že pokud by byl k dispozici celý jeho výpis z účtu za dané období, bylo by možné zjistit jaké je jeho spotřební chování a zda jsou zde rizikové faktory, vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto nápadně velké množství úvěrů. Žalovaný byl patrně schopen po nějakou dobu své úvěry splácet. To, že žalovaný byl schopen úvěr po nějakou dobu splácet, ještě neznamená, že byla jeho schopnost úvěr splácet prověřena řádně. Mnoho dlužníků se v příp