6 C 3/2026-25 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 250 Kč se příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce z 5. 7. 2024. Na základě této smlouvy měla žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč a na základě žádosti o navýšení z 20. 7. 2024 dalších 3 500 Kč. Žalovaná se měla zavázat zaplatit poplatek ve výši 3 500 Kč. Na svůj dluh však nic neuhradila. Žalobkyně tvrdila, že si vyžádala informace o poměrech žalované a tyto ověřila na základě dokumentů od ní vyžádaných a vyhodnotila a zaevidovala je do zákaznické karty žalované. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty, poplatků za upomínky (jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky) a zákonného úroku z prodlení.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 ve spojení s § 50m zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Na výzvu k doplnění tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované a zejména k prokázání toho, že žalobkyně údaje o příjmech a výdajích žalované ověřovala s tím, že jinak nemůže být žalobkyně (vyjma jistiny) úspěšná, žalobkyně nic dalšího nedoplnila a uvedla, že si je vědoma toho, že její nárok bude posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o zápůjčce z 5. 7. 2024, dodatků smlouvy z 20. 7. 2024 a výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované částku 6 500 Kč (5. 7. 2024) a 3 500 Kč (20. 7. 2024).4. Z upomínky z 11. 8. 2024 a předžalobní u upomínky z 24. 4. 2025 s podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení jistiny včetně příslušenství.5. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutou částku vrátila (byť jen částečně), nebo že by jí nebyla poskytnuta.13. Žalobkyně totiž před sjednáním smlouvy nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně sice obecně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena. Nijak však nedoložila, že jakkoliv ověřovala údaje o příjmech a pravidelných výdajích žalované (i přes výzvu a poučení soudu). Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena (o čemž svědčí i to, že žalovaná neuhradila ani jednu splátku). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost smlouvy o úvěru.14. Žalobkyni proto náleží nárok na vrácení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbylé části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta, protože tyto nároky měly základ v neplatné smlouvě o úvěru. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (ke dni vyhlášení rozsudku žalovaná sice uspěla z 54,63 % předmětu sporu, podle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly, neboť zůstala v řízení pasivní).