4 C 183/2021-56 — Okresní soud v Jeseníku

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném jako svém otci zvýšení výživného z částky 1 500 Kč měsíčně na částku ve výši ve výši 4 000 Kč měsíčně s účinností od [datum] s ohledem na to, že je studentem Hotelové školy [příjmení] [příjmení] a obchodní akademie [obec], když naposledy bylo o výživném na žalobce rozhodováno v roce 2007. Žalovaný původně s návrhem žalobce nesouhlasil, při jednání soudu dne [datum] pak vyjádřil se zvýšením výživného na částku 4000 Kč měsíčně souhlas. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce je synem žalovaného, když pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 6. 2007, č.j. 7Nc 112/2007 – 24 byl tehdy nezl. žalobce na základě dohody svěřen do péče matky a otci stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně za situace, kdy nezl. žalobce měl 4 roky, jeho matka s ním byla na mateřské dovolené, otec byl zaměstnán ve Warexu s čistým příjmem 23 359 Kč. Nad rámec shora uvedeného výživného žalovaný platí žalobci částku 500 Kč měsíčně. Aktuálně žalobce studuje střední školu, má výdaje spojené se studiem, žije s matkou, která je nyní nezaměstnaná, její přítel má příjem 20 000 Kč měsíčně, náklady na domácnost činí SIPO 1 120 Kč a na bydlení 4 000 Kč měsíčně, za internet platí 600 Kč, žalobce dobíjí kredit 300 Kč, sestra žalobce je žákyní prvního stupně základní školy. Žalovaný má příjem 20 000 Kč měsíčně, za bydlení vynakládá 11 000 Kč měsíčně, manželka žalovaného má příjem 17 000 Kč měsíčně, dcera žalovaného studuje na soukromé střední škole, platí školné 5 700 Kč půlročně, měsíčně pak internát a stravné. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 citovaného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle ust. § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce je synem žalovaného a s ohledem na skutečnost, že se řádně připravuje na budoucí povolání, není schopen v současné době sám se živit. Tím je tedy splněna zásadní podmínka pro přiznání výživného žalobci. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného jako povinného vycházel soud ze zjištěných příjmů žalovaného, z nákladů spojených s bydlením, z nákladů na studium dcery žalovaného a dospěl k závěru, že v možnostech žalovaného je přispívat na výživu svého syna částkou 4 000 Kč měsíčně. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost platit žalobci výživné od [datum] ve výši 4 000 Kč měsíčně, přičemž nedoplatek za dobu za dobu od [datum] do [datum] činí částku 6 000 Kč (2000 Kč dluh na výživném za listopad a 4 000 Kč dluh na výživném za měsíc prosinec 2021) a tento je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku. Účastníci řízení se pak shodli na termínu splatnosti běžného výživného k 20 dni kalendářního měsíce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobce s ohledem na plný úspěch ve věci právo na náhradu nákladů tohoto řízení, tento však žádné nepožadoval, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku III. rozsudku uvedeno.