4 C 217/2020-17 — Okresní soud v Jeseníku

Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] je zaplacení televizního poplatku za měsíce říjen roku 2017 až srpen 2019 v celkové výši [částka] včetně kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků [datum] ve výši [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jen telefonicky soudu sdělila, že žalovanou částku žalobci uhradí, žádné z tvrzení žalobce přitom nerozporovala, jednání dne [datum] bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení, když oba účastníci se z nepřítomnosti na jednání omluvili. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se od [datum] přihlásila do evidence žalobce jako poplatník televizního poplatku. Žalovaná nezaplatila televizní poplatek za měsíce říjen roku 2017 až srpen 2019 ve výši [částka] za každý měsíc, tedy televizní poplatky za uvedené období v celkové výši [částka] (23 měsíců po [částka]). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků písemně na adresu uvedenou v přihlášce poplatníka televizních poplatků, žalovaná však na výzvu nereagovala a dluh neuhradila. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ust. § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Soud shledal nárok žalobce na zaplacení televizních poplatků jako důvodný, neboť žalovaná neplnila svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek, a to ani po výzvě žalobce. Nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků soud posoudil dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví v tomto případě nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná si neplnila svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostala do prodlení s plněním této povinnosti, žalobce správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 16. dne každého měsíce, za nějž žalovaná dluží televizní poplatek, a to ve správné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud v celém rozsahu návrhu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobci nepřiznal, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných víceméně s daní, má či měla by mít k tomu vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá, jenž má kvalifikované pracovníky, a u věci nikterak právně náročné, která se týká výběru televizních poplatků, nemá důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobci náhradu za soudní poplatek ve výši [částka] a náhradu hotových výdajů v paušální výši [částka] za úkon podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za návrh ve věci samé a písemnou výzvu k plnění. Celkem náklady řízení žalobce činí [částka] a soud uložil žalované zaplatit náhradu těchto nákladů dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.