4 C 171/2023-26 — Okresní soud v Jeseníku

Podáním, došlým zdejšímu soudu dne [datum], domáhal se žalobce zrušení výživného k žalovanému s odůvodněním, že žalovaný již ukončil studium na střední škole, je schopen se sám živit, a to s účinností od [datum]. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti vyslovil souhlas. Jednání dne [datum] bylo vedeno v nepřítomnosti žalovaného. Zprávou střední školy bylo prokázáno, že žalovaný ukončil studium maturitní zkouškou dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 18. 12. 2017, čj. 8 Nc 122/2017-60 bylo prokázáno, že žalobci jako otci žalovaného byla tímto rozsudkem naposledy stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 800 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Přípisy žalobce ze dne [datum], [datum], [datum], doklady o doručování a přípisem žalovaného ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení probíhala před podáním žaloby komunikace ohledně zrušení výživného. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce je otcem žalovaného, když rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 12. 2017, čj. 8 Nc 122/2017-60 žalobci jako otci žalovaného byla naposledy stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 800 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Žalovaný ukončil studium na střední škole maturitní zkouškou dne [datum], před podáním žaloby probíhala mezi účastníky řízení komunikace ohledně zrušení výživného. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V daném případě bylo prokázáno, že ve prospěch žalovaného bylo stanoveno výživné rozsudkem zdejšího soudu shora a žalovaný ukončil studium, získal maturitní zkouškou středoškolské vzdělání, přestal se tedy připravovat studiem na budoucí povolání, proto soud návrhu žalobce se souhlasem žalovaného vyhověl a rozhodl tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému s účinností od [datum] zrušil, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1) o. s. ř., když v daném případě žádnému z účastníků náklady v souvislosti s řízením nevznikly, poplatková povinnost není dána.