11 C 26/2024-28 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž se účastníci vzdali odvolání.2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem manžela podaným u zdejšího soudu dne 22. 2. 2024 je rozvod manželství účastníků. Manželka s rozvodem manželství vyslovila souhlas.3. Z důvodu rozdílného státního občanství účastníků se soud v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci – mezinárodní příslušnosti, kterou bylo na místě posuzovat dle ustanovení nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, které upravuje otázku soudní příslušnosti v rozvodových věcech. Pravomoc soudů České republiky plyne z článku 3 odst. 1 písmeno a) citovaného nařízení, věcná příslušnost Okresního soudu v Jeseníku pak z § 9 odst. 1 o. s. ř., místní příslušnost Okresního soudu v Jeseníku je založena § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), neboť v obvodu tohoto soudu je poslední společné bydliště manželů i současné bydliště manželky. Rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky dle č. 27 Smlouvy o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 42/1989 Sb.4. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před , právnická osoba, v , adresa, , a to jako svobodní. Z manželství se nenarodily žádné děti. Zakrátko po uzavření manželství začalo docházet mezi manželi k hádkám, jejichž příčinou byla žárlivost manžela. Hádky vedly postupně k odcizení účastníků a vyvrcholily až v ukončení společného soužití. K obnovení soužití nedošlo ani poté, co manželé u jednání soudu dne 2. 5. 2024 požádali o přerušení řízení s tím, že se pokusí vyřešit své manželské problémy. Manželé v současné době žijí zcela odděleně a jejich manželství je již pouze formální, oba vidí manželství jako nenapravitelně rozvrácené.5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.6. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporua) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebob) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.8. Soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití, o čemž svědčí zejména doba, po kterou nežijí účastníci jako manželé, skutečnost, že k záchraně manželství nepřispělo ani přerušení řízení o rozvod manželství, a konečně i skutečnost, že žádný z manželů neprojevil zájem na zachování tohoto manželství. Příčinou rozvratu tohoto manželství byla žárlivost manžela, jež vedla mezi nimi k hádkám. V řízení nebylo zjištěno, že by některému z manželů měla být rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, proto soud manželství rozvedl.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), když neshledal žádné okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.