13 C 131/2022-70 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 758 Kč s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu nezaplacených dodávek elektřiny poskytnutých žalovanému v období od [datum] do [datum] do odběrného místa na adrese [adresa], a to na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] pod [číslo]. O skutkovém závěru učinil soud následující závěr: Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] o sdružených dodávkách elektřiny ze sítě nízkého napětí (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Žalobkyně se uzavřenou smlouvou zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a zajistit na vlastní jméno, na vlastní účet a v potřebném rozsahu související služby v energetice. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal žalobkyni uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Mimořádnou fakturou ze dne [datum], [číslo] byla žalovanému vyúčtována za odběr elektřiny v období od [datum] do [datum] v místě spotřeby na adrese [adresa], částka 5 758 Kč, se splatností do [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou žalovanému dne [datum], byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení žalované částky. Žalovaný i přesto žalobkyni neuhradil ničeho. Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby, a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácení peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ze sítě nízkého napětí, ve smyslu ust. § 50 odst. 2 energetického zákona, ve spojení s ust. § 2079 odst. 1 o. z. Na jejím základě žalobkyně žalovanému ve výše uvedeném období na adresu výše uvedeného odběrného místa dodala elektřinu ve výše uvedené hodnotě. Žalovaný nesplnil povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu za dodávky elektřiny, k čemuž se ve shora uvedené smlouvě zavázal. Žaloba je proto důvodná. Žalobkyni vzniklo v souladu se shora citovanými ustanoveními vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti shora vedené faktury. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a to tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když nebyly shledány podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 a § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náhradu nákladů řízení podle advokátního tarifu. Soud přiznal žalobkyni náhradu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po 200 Kč v souladu s § 14b advokátního tarifu. Soud vycházel z toho, že žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) je zcela totožná s jinými žalobami podanými žalobkyní, když jednotlivé žaloby se liší pouze identifikací žalovaného, časovými údaji, popř. výši žalované částky a příslušenství. Ve všech případech pak žalobkyně používá opakující se skutková tvrzení, právní argumentaci, i shodnou koncepci žaloby (v tomto směru soud odkazuje např. na žalobu podanou žalobkyní a u zdejšího soudu vedenou pod sp. zn. EPR [číslo]). Z těchto důvodů soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ust. § 14b advokátního tarifu. Dále byla účtována paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Advokát dále doložil, že je plátcem DPH, a daň vyúčtoval; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení. Dále byl nákladem řízení žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Součet těchto částek činí výsledné náklady řízení, jak jsou uvedeny výše ve výroku II. <i>(Odůvodnění tohoto rozsudku je podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. provedeno ve zkrácené formě, jelikož jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.)</i>