4 C 208/2023-54 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným dne 2. 5. 2023 ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 28 609,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 783,40 Kč, kapitalizovaného úroku 1 049,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% z částky 12 316,54 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky 11 474,92 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, částky 32 243,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 074,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 502,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky 13 597,71 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15% ročně z částky 12 285,31 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 18. 10. 2020 a smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 5. 2021 vždy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a Na základě uzavřených smlouv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však svoji povinnost vrátit peněžní prostředky v souladu se smluvními ujednáními nesplnil řádně a včas. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil. 3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem v celkové výši 2 407 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a inkasem za platby v hotovosti ve výši 4 500 Kč, přičemž celková dlužná částka tak činila 46 480 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč splatných vždy k 18 dni v měsíci.. Úroková sazba poskytnutého úvěru činila 15 %. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 17. 1. 2020 vyplývá, že byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, když tento uvedl, že je v pracovním poměru u [právnická osoba] [anonymizováno] spol. s r.o., výše měsíčního příjmu činí 13 957 Kč, výdaje žalovaného tvoří měsíční výdaj na bydlení ve výši 1 000 Kč a výdaje na jídlo a osobní náklady ve výši 3 860, srážky ze mzdy 2 062 Kč, splátky stávajících půjček 1 328 Kč. Použitelný příjem tak činí 5 707 Kč. Doloženy byly výplatní pásky a pracovní smlouva což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný má střední vzdělání, je svobodný, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. 5. Z přehledu plateb v hotovosti vyplývá, že žalovaný dne 19. 10. 2020 zaplatil částku 3 342 Kč, dne 25. 11. 2020 částku 3 400 Kč a ve dnech 23. 12. 2020, 28. 1. 2021, 27.5.2021, 1. 7. 2021 a dne 29. 7. 2021 zaplatil vždy částku 3 320 a dne 27. 8. 2021 částku 1 300 Kč. Za měsíc únor, březen, duben 2021 splátky uhrazeny nebyly. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 5. 2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem v celkové výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasem za platby v hotovosti ve výši 2 700 Kč, přičemž celková dlužná částka tak činila 27 888 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úroková sazba poskytnutého úvěru činila 15 %. 7. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 5. 2021 vyplývá, že byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, když tento uvedl, že je v pracovním poměru u [právnická osoba] [anonymizováno] spol. s r.o., výše měsíčního příjmu činí 24 223 Kč, výdaje žalovaného tvoří měsíční výdaj na bydlení ve výši 3 000 Kč a výdaje na jídlo a osobní náklady ve výši 3 860, srážky ze mzdy 6 724 Kč, splátky stávajících půjček 3 320 Kč. Použitelný příjem tak činí 7 310 Kč. Doloženy byly výplatní pásky a pracovní smlouva což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný má střední vzdělání, je svobodný, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost. 8. Z přehledu plateb v hotovosti vyplývá, že žalovaný zaplatil dne 30. 5. 2021, 1. 7. 2021, 28. 7. 2021 vždy částku 2 000 Kč a dne 27. 8. 2021 1 000 Kč. 9. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 28. 3. 2023 se zjišťuje, že poslední splátky uhrazené žalovaným v případě obou smluv o úvěru jsou ze dne 27. 8. 2021, následně žalovaný přestal hradit sjednané splátky. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 68 377,88 Kč nejpozději do 12. 4. 2023. Dle podacího lístku byla výzva podána na poště dne 29. 3. 2023. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že pohledávka společnosti [právnická osoba], za žalovanou byla s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupena žalobkyni. 11. Výpisem ze soudního systému ISAS bylo zjištěno, že od roku 2010 bylo proti žalovanému vedeno šest exekucí, poslední v roce 2018. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin zjistil soud tento skutkový stav ve věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2020 částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet s úrokovou sazbou 15 % p.a. a ostatními poplatky ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč a na základě smlouvy [číslo] ze dne 29. 5. 2021 částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet s úrokovou sazbou 15% p.a. a ostatními poplatky ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nehradil stanovené splátky řádně a včas, když poslední splátka na oba úvěry ze strany žalovaného byla provedena dne 27. 8. 2021. Na úvěr [číslo] žalovaný zaplatil celkem částku 24 642 Kč a na úvěr [číslo] částku 7 000 Kč. 13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 14. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle svého obsahu, tj. podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinném v době uzavření obou smluv o úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 16. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Z ustanovení § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinném do 28. 5. 2022 plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí době běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo] uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Ustanovení § 87odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak bylo v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU. 19. Od 29. 5. 2022 je účinné znění § 87 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru - poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 20. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 21. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peně