112 C 11/2020-29 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 25 388 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že je vlastníkem domu [adresa] na ulici [ulice] v [obec]. Na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 11. 2016 ve znění dodatku ke smlouvě ze dne 15. 11. 2017 byl žalované pronajat byt [číslo] v uvedeném domě na dobu určitou od 1. 12. 2016 do 30. 11. 2018. Žalovaná byla povinna hradit měsíční nájemné ve výši 4 973 Kč a zálohy na služby ve výši 1 380 Kč, celkem částku 6 353 Kč. Nájem skončil uplynutím doby dne 30. 11. 2018, avšak žalovaná nehradila nájemné včetně záloh řádně; neuhradila nájemné a zálohy za měsíce květen, červenec a září až listopad 2018 a vznikl jí dluh vůči žalobci ve výši 31 765 Kč. Tento dluh žalovaná dne 2. 11. 2018 uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej splácet v měsíčních splátkách. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 1 800 Kč. Na dluh žalované byl ke dni 30. 4. 2019 započten přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2018 ve výši 4 577 Kč a žalovaná tak stále dluží žalobci částku 25 388 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci spolu uzavřeli dne 16. 11. 2016 nájemní smlouvu, na základě které žalobce jako pronajímatel přenechal žalované jako nájemci do dočasného užívání byt [číslo] v 1. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Smlouva byla uzavřena s účinností ode dne 1. 12. 2016 na dobu určitou do 30. 11. 2017. Žalovaná byla povinna hradit nájemné a zálohy na služby stanovené v souladu s usnesením [anonymizováno] [územní celek]. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 15. 11. 2017 soud dále zjistil, že nájemní doba se prodlužuje na dobu určitou jednoho roku, tj. do 30. 11. 2018. Z uznání dluhu a dohody o splátkovém kalendáři podepsané účastníky dne 2. 11. 2018 soud zjistil, že žalované vznikl z nájemního vztahu vůči žalobci dluh ve výši 31 765 Kč, neboť nezaplatila nájemné a zálohy na služby za období květen, červenec a září až listopad 2018. Žalovaná tento dluh co do důvodu a výše uznala a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 800 Kč splatných vždy do 25. dne měsíce počínaje prosincem 2018. Současně byla ujednána možnost započtení případného přeplatku z vyúčtování služeb za rok 2018 na celkový dluh. Žalované takový přeplatek za období od ledna do prosince 2018 skutečně vznikl, jak vyplývá z protokolu o vyúčtování služeb. Z něj bylo zjištěno, že celkový přeplatek činí 4 576,93 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze první splátku, jak soud zjistil z upomínky ze dne 8. 3. 2019, ve které byla žalovaná současně vyzvána k úhradě zbývající částky 31 765 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu také výzvou ze dne 15. 4. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 18. 7. 2019. Z předžalobní výzvy soud dále zjistil, že celkový dluh žalované byl ponížen o přeplatek za služby za rok 2018 a činí tak 25 388 Kč. Žalovaná však poté ničeho neuhradila. 4. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2247 odst. 3 o.z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. 5. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou nájemní smlouvu v souladu s § 2201 a násl. o.z. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by splnila svoji povinnost vyplývající pro ni ze závazkového vztahu a řádně hradila žalobci nájemné a zálohy na služby za užívání bytu. Žalované tak vznikl vůči žalobci dluh, který žalobci neuhradila ani poté, co jej písemně uznala. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci požadovanou částku 25 388 Kč a z důvodu prodlení žalované rovněž úrok z prodlení žalobkyní kapitalizovaný ke dni 29. 2. 2020 (tj. ke konci měsíce předcházejícího měsíci, v němž byla podána žaloba) na částku 3 623,15 Kč a zákonný úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9 % ročně z dlužné částky od 1. 3. 2020 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobce dosáhl plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 270 Kč a paušální náhrady nákladů za sepsání žaloby ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady řízení na straně žalobce činí 1 570 Kč.