18 C 256/2020-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nevrácení zařízení [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (dále jen technické zařízení). Uvedla, že na smluvní pokutu jí vznikl nárok ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný byl povinen po ukončení smlouvy zařízení vrátit žalobkyni. Tuto povinnost však porušil, pročež mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu. Žalovaný byl dne [datum] vyzván k vrácení technického zařízení a k zaplacení smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k věci ani přes výzvu nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný přijímal od žalobkyně služby elektronických komunikací a pronajal si od ní technické zařízení. Pro případ, že žalovaný nevrátí žalobkyni po ukončení poskytování služby technické zařízení, zavázal se žalobkyni zaplatit smluvní pokutu 5 000 Kč. Z předžalobní výzvy odeslané dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vrácení zařízení a k zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení této výzvy. 4. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. V posuzovaném případě se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 5 000 Kč v případě, že nevrátí pronajaté zařízení po skončení poskytování služby. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, taková situace skutečně nastala. Soud proto žalobkyni vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení podle § 1970 ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti dluhu až do zaplacení. Splatnost dluhu nastala dnem [datum], kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění stanovená v předžalobní výzvě. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 5 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 4 300 Kč ve výši 819 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.