11 C 354/2020-58 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 53 718 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 39 800,44 Kč z titulu dlužných úhrad za nájem osobního automobilu. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o podnájmu osobního automobilu [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se zavázala žalovanému přenechat k užívání na dobu určitou vozidlo [anonymizována čtyři slova] 2.0 TDI 110 kW, [registrační značka] (dále též„ vozidlo“) a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni nájemné ve výši 12 290 Kč měsíčně. Ve smlouvě se žalovaný současně zavázal hradit veškeré pokuty uložené příslušnými orgány veřejné moci vyměřené v souvislosti s užíváním a provozem předmětného vozidla. Žalovaný sjednané nájemné nehradil, účastníci proto spolu uzavřeli dne [datum] dohodu o uznání dluhu a splátkách, v níž se žalovaný zavázal svůj dluh vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy v celkové výši 158 235 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 52 745 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem únor 2019 (součástí této dohody je i uznání dluhu žalovaným vůči žalobkyni z další smlouvy o užívání dopravního prostředku [číslo]). Kromě této pohledávky má žalobkyně za žalovaným také pohledávku ve výši 2 100 Kč z vystavených pokut za porušení pravidel silničního provozu, které musela hradit společnost [právnická osoba] jako vlastník vozidla. Žalovaný však nehradil splátkový kalendář podle uznání dluhu řádně, došlo tedy k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou, ale ani poté nic neuhradil. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady dlužného nájemného ve výši 12 290 Kč za měsíce říjen 2018 až únor 2019 (přičemž na nájemné za únor 2019 započtla dobropis [číslo] znějící na částku 9 832 Kč) a dále úhrady dosud neuhrazených pokut ve výši 2 100 Kč. Žalobkyni také kromě úhrady dlužných částek požaduje úhradu smluvní pokuty z výše uvedených neuhrazených plateb v celkové výši 39 800,44 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji neúčast při jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla mezi žalobkyní jako„ nájemcem“ a žalovaným jako„ podnájemcem“ uzavřena smlouva o podnájmu osobního automobilu [číslo]. Předmětem smlouvy je dle čl. 1 [číslo] [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] 2.0 TDI 110 kW. Dle bodu 1.2 je vlastníkem vozidla společnost odlišná od žalobkyně, a sice společnost [právnická osoba], jak má soud za prokázané z níže provedených důkazů, zejména výzev [stát. instituce], odboru dopravy a příkazu k úhradě pokuty. Žalobkyně jako osoba oprávněná k podnikání v této oblasti (dle výpisu z obchodního rejstříku) se ve smlouvě zavázala přenechat vozidlo žalovanému k dočasnému užívání na dobu určitou od [datum] do [datum]. V čl. 3 smlouvy byl také sjednán závazek žalobkyně předat žalovanému vozidlo společně s příslušenstvím a dokumenty nutnými k provozu vozidla. Z předávacího protokolu ke smlouvě pak vyplývá, že tato povinnost byla splněna, neboť dne [datum] žalobkyně předala žalovanému sjednaný automobil [registrační značka]. Z čl. 9 smlouvy soud zjistil další povinnost žalovaného, a sice povinnost hradit žalobkyni veškeré pokuty a penále uložené příslušnými orgány veřejné moci v souvislosti s užíváním a provozem vozidla v rozporu s platnou právní úpravou, příp. nahradit žalobkyni z tohoto důvodu již vynaložené finanční prostředky. V čl. 11 [číslo] bylo ujednáno, že žalobkyně má právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to za prodlení s úhradou jakékoliv platby podle smlouvy. 4. Z následujících faktur předložených žalobkyni soud zjistil, že žalobkyně vždy vyúčtovala žalovanému nájemné za příslušný kalendářní měsíc a určila mu datum splatnosti. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 12 290 Kč jako nájemné za měsíc říjen 2018 se splatností [datum]. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobkyně vyúčtovala částku 12 290 Kč jako nájemné za měsíc listopad 2018 se splatností [datum]. Fakturou [číslo] ze dne [datum] pak žalobkyně vyúčtovala částku 12 290 Kč za nájemné za prosinec 2018 splatnou [datum]. Dále fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala žalovanému částku 12 290 Kč jako nájemné za leden 2019 splatnou [datum] a fakturou [číslo] ze dne [datum] pak částku 12 290 Kč jako nájemné za únor 2019 se splatností [datum]. Z dobropisu [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že na povinnost žalovaného platit nájemné od 5. 2. do [datum] byla započtena částka 9 832 Kč, o kterou se platební povinnost žalovaného za tento měsíc ponížila. Soud dále z faktury [číslo] ze dne [datum] zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 100 Kč splatnou [datum] jako přeúčtované náklady na pokutu za porušení pravidel silničního provozu dne [datum] a [datum]. Ohledně pokut má soud za prokázané, že za porušení pravidel silničního provozu žalovaným tyto pokuty uhradila společnost [právnická osoba] jako provozovatel a vlastník vozidla. Uvedené vyplývá právě z výzvy [stát. instituce], odboru dopravy, příkazu k úhradě pokuty ve výši 2 100 Kč a faktury [číslo] ze dne [datum], na základě které společnost vyúčtovala uhrazenou pokutu žalobkyni. 5. Na základě uznání dluhu a dohody o splátkách uzavřené mezi účastníky dne [datum] je soud přesvědčen o neplnění dosavadních povinností žalovaného a o potvrzení existence předmětného závazku žalovaným. Prostřednictvím této dohody žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni vyplývající z předmětné smlouvy (uznal současně i dluh ze smlouvy uzavřené dne [datum]) v celkové výši 158 235 Kč. Tento dluh se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 52 745 Kč splatných do 20. dne měsíce počínaje měsícem únor 2019. Součástí této dohody byl splátkový kalendář, v němž byly rozepsány jednotlivé splátky včetně splatnosti a platebních údajů. Žalovaný však tyto splátky nehradil, jak soud zjistil z předžalobní upomínky ze dne [datum]. Byl vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy (výzva byla žalovanému odeslána dne [datum]). Žalovaný však ničeho neuhradil. 6. Podle § 2321 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2322 odst. 1 o. z. pronajímatel odevzdá nájemci dopravní prostředek spolu s potřebnými doklady v ujednané době, jinak bez zbytečného dokladu po uzavření smlouvy. 8. Podle § 2324 o. z. nájemce zaplatí nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku; je-li však nájem ujednán na dobu delší než tři měsíce, platí nájemce nájemné ke konci každého kalendářního měsíce. 9. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. S ohledem na výše zjištěné skutkové okolnosti věci a citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku s právy a povinnostmi účastníků tak, jak vyžaduje platná právní úprava. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila své povinnosti, neboť v den uzavření smlouvy předmětné vozidlo předala žalovanému k užívání. Tímto okamžikem vznikla žalovanému povinnost hradit sjednané nájemné, a to za každý kalendářní měsíc užívání vozidla. Platnost tohoto ujednání žalovaný stvrdil svým písemným prohlášením o uznání dluhu, kdy uznal, že nájemné žalobkyni řádně nehradil a zavázal se je uhradit podle nově sjednaných pravidel. Žalovaný však ani poté nájemné žalobkyni neuhradil, ani pokuty, kterými bylo sankcionováno porušení pravidel provozu předmětným vozidlem žalovaným. Žalobkyni tedy v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na úhradu dlužného nájemného tak, jak požadovala, včetně náhrady za pokuty, které musela uhradit vlastníkovi vozidla odlišnému od obou účastníků, jež musel pokuty zaplatit. Žalobkyni současně vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve smyslu § 2048 o. z. za nezaplacení uvedených položek. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 53 718 Kč i smluvní pokutu ve výši 39 800,44 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši z příslušné dlužné částky vždy ode dne následujícího po splatnosti dané faktury do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 11. O nákla