118 C 19/2020-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. [příjmení] žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 383, 60 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný nedodržel lhůtu splatnosti u faktury [číslo] datum splatnosti [datum], vystavené původním věřitelem [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], znějící na částku 35 383,60 Kč, který následně tuto pohledávku postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu, který byl ve věci vydán. Uvedl, že žalobní nárok neuznává, protože žalobkyně nedoložila vznik nároku, tj. na jakém základě požaduje uhrazení žalované částky. Žalobkyně pouze doložila fakturu [číslo] která však neprokazuje vznik nároku, a která je dále v obsahovém rozporu, kdy je ve faktuře uvedeno, že datum zdanitelného plnění je [datum], datum vystavení [datum] a datum splatnosti [datum], tedy je zcela nelogické, aby datum splatnosti bylo dříve než samotné vystavení faktury. 3. Ve věci bylo dne [datum] konáno a rozhodnuto v nepřítomnosti žalobkyně za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť předvolání k jednání bylo žalobkyni řádně doručeno dne [datum], přesto se žalobkyně k jednání bez omluvy nedostavila a ani nepožádala o odročení jednání. 4. Soud vycházel při svém rozhodnutí z těchto provedených důkazů: smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], z faktury [číslo] vystavené dne [datum] a z korespondence účastníků, zahrnující upomínky a předžalobní výzvu žalobkyně a dopisy žalovaného ze dne [datum] a [datum]. 5. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. 6. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalobkyni jako postupníka postoupena postupitelem [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], pohledávka ve výši 35 383,60 Kč s příslušenstvím za dlužníkem [celé jméno žalovaného], [datum narození], [IČO], [adresa žalovaného], [ulice a číslo] 44 [obec], z titulu faktury [číslo] po splatnosti vystavené dne [datum]. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum], splatné dne [datum], bylo zjištěno, že faktura zní na žalovanou částku a obsahuje výčet zemních a zednických prací dle položek na faktuře. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k zaplacení uvedené částky, na výzvy žalovaný reagoval odmítavě s tím, že po žalobkyni požadoval upřesnění identifikaci pohledávky, upřesnění právního základu pohledávky, konkretizaci požadovaných nákladů na vymáhání a doložení smlouvy o postoupení pohledávky. 7. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Žalobkyně svou aktivní legitimaci prokázala, neboť tato byla řádně doložena smlouvou o postoupení pohledávky, když podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 32 Odo 523/2005 postačí v takové smlouvě uvedení právní skutečnosti, z níž postupovaná pohledávka vznikla, tedy například faktury, jak tomu bylo i v tomto případě. Žalobkyně a její právní předchůdce nebyli tedy povinni ve smlouvě výslovně uvádět právní titul vzniku pohledávky. 8. Poté soud řešil, zda žalobkyně prokázala vznik pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně ve všech svých podáních odkazovala pouze na fakturu [číslo] když nesplnila řádně povinnost tvrzení, neboť nepopsala podrobně všechny rozhodné skutečnosti, ze kterých pohledávka měla vzniknout, tedy zejména okolnosti, ze kterých by soud mohl učinit závěr, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, o jaký smluvní typ se jedná, případně zda jde o právo z bezdůvodného obohacení. Samotnou fakturu [číslo] lze přitom považovat pouze za výzvu k plnění, nikoli za důkaz o uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se bez omluvy nedostavila k jednání ve věci, nemohl jí soud ani poskytnout procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tedy aby příslušné rozhodné skutečnosti dodatečně při jednání doplnila a navrhla k jejich prokázání důkazy. Vzhledem k tomu, že ve věci provedené důkazy k prokázání nároku nejsou dostačující, nebylo možno žalobě vyhovět a bylo nutno ji zamítnout. Nad rámec uvedeného považuje soud za potřebné zmínit, že žalovaný sám se po žalobkyni domáhal opakovaně sdělení rozhodných skutečností, a to i prostřednictvím své zástupkyně, takže žalovaný mohl alespoň předpokládat, že totéž bude po něm vyžadováno i soudem. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 520 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 383,60 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odporu, účast na soudním jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Lhůta pro splnění povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné lhůty neshledal soud důvod.