12 C 311/2020-48 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému téhož dne na jeho účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 520 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný lhůtu splatnosti nedodržel a peněžní prostředky nevrátil. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaný na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný dlužnou částku neuhradil, ani k předžalobní upomínce ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhá úhrady pouze poskytnuté jistiny zápůjčky ve výši 2 000 Kč, bez sjednaného poplatku. Na základě stručného právního posouzení věci soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, a že v souladu s § 1879 o.z. řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný již netvrdil ani neprokázal, že by splnil svoji povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč.