21 C 17/2021-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 835 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto povinnost splnil dne [datum]. Držením televizního přijímače mu pak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas nesplnil a televizní poplatky za období od května 2018 do ledna 2020 neuhradil a dluží tak částku 2 835 Kč. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. I přes písemnou výzvu žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a ve spojení s 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Na základě obsahu spisu má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaný se v měsíci dubnu 2018 přihlásil jako poplatník televizního poplatku jako fyzická osoba, čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2008, tj. ve výši 135 Kč měsíčně. Dle výpisu detailu dluhu žalovaný neuhradil předepsaný poplatek za měsíce od květen 2018 do ledna 2020 (tj. za 21 měsíců) a žalovaný tak dluží částku 2 835 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána výzva k úhradě dlužné částky spolu s úrokem z prodlení dne 15. 3. 2020. Žalovaný přesto dlužné televizní poplatky neuhradil. 4. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 7 odst. 1, odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba je poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce a první platba je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná oznámila žalobkyni jakožto provozovateli vysílání, že se stala poplatníkem televizního poplatku, v důsledku čehož je vedena v evidenci poplatníků televizního poplatku dle § 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a současně nebylo prokázáno, že by došlo k jejímu odhlášení z této evidence, vznikla jí povinnost hradit televizní poplatek. Dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka je v souladu se zákonem a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil žalobkyni předepsané poplatky za období od května 2018 do ledna 2020 (byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 2 835 Kč (21 poplatků po 135 Kč). Dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek, má provozovatel vysílání nárok na úhradu úroku z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud s ohledem na toto ustanovení přiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení z nezaplacených poplatků, a to od každého 16. dne toho kterého měsíce, když ze zákona vyplývá povinnost uhradit poplatek ke každému 15. dni v měsíci. Výše úroků z prodlení je dána § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak byl kapitalizován 15. 10. 2020 celkem na částku 417,44 Kč. Žaloba byla tedy podána důvodně a soud jí v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro jinou lhůtu k plnění nebyly shledány důvody. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nebylo jí s ohledem na nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. ÚS [spisová značka], v němž se Ústavní soud vyslovoval k odůvodněnosti a účelnosti zastupování [anonymizováno] advokátem, přiznána náhrada nákladů za zastoupení advokátem. Nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť žalobkyně je dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem, zejména za situace, kdy se nejedná o skutkově a právně náročné případy. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, představovaných jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, jednak paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně. Soud tuto náhradu přiznal analogicky dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. Toto ustanovení bylo do občanského soudního řádu zavedeno proto, aby byly uhrazeny hotové výdaje, které vznikají úspěšnému účastníku v souvislosti s řízením i v těch případech, kdy není zastoupen a kdy tyto náklady tedy nejsou hrazeny v rámci paušální náhrady nákladů advokáta. Pokud pak žalobkyně v řízení sice zastoupena je, nicméně s ohledem na stanovisko Ústavního soudu náklady na takové zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené, nelze z téhož důvodu odepřít žalobkyni rovněž paušální náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Opačný postup by založil nerovnost. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů za dva úkony po 100 Kč (podle § 2 odst. 1 ve spojení s ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celková výše nákladů přiznaných žalobkyni tak činí 600 Kč.