24 C 316/2020-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 9 835,16 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne [datum]. 2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 45 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tuto zápůjčku ve výši 4 640 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 799 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy o zápůjčce písemně prohlásila, že její příjem činí 12 100 Kč a její běžné měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky žalované. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 45 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 29 % ročně, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaná v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zapůjčenou částku ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná uhradila poslední příslušnou splátku dne. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ve výši 9 835,16 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 a požádala ji o uhrazení dlužné částky 9 835,16 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 13. 7. 2018. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 19. 3. 2020. 3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 2 písm. a), § 75, § 86 odst. 1, § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 419, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se dle zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i peněžitá zápůjčka, je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky žalované, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované jistinu zápůjčky ve výši 6 000 Kč, z níž žalovaná ničeho nevrátila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že poskytnutou jistinu zápůjčky bez souvisejících poplatků ve výši 6 000 Kč žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny zápůjčky nadále trvá. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, je žalovaná povinna žalobkyni uhradit dluh na jistině zápůjčky ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 6 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 19. 3. 2020; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, proto soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 4. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smlouvy o zápůjčce, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyn