24 C 33/2021-45 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 1 066,80 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené ceny za [anonymizováno] a SMS platbu, kterou byl žalovaný povinen uhradit na základě uzavřené účastnické smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí byla ujednání o poskytování služeb třetích stran. Jelikož žalovaný je státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Žalovaný měl podle zjištění soudu v době zahájení řízení své faktické bydliště ve smyslu čl. 62 nařízení Brusel I bis ve [země], tj. v jiném členském státě, na adrese [adresa] [město] uzavření smlouvy i místem jejího plnění je Česká republika. Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), si mohou strany spotřebitelské smlouvy zvolit v souladu právo rozhodné pro takovou smlouvu, přičemž v důsledku této volby nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila. V tomto případě si smluvní strany v čl. 8 Všeobecných podmínek ze dne [datum], ujednaly, že se uzavřená smlouva bude řídit českým právem; rozhodným právem je tudíž právo české, které zároveň poskytuje žalovanému coby spotřebiteli požadovanou míru právní ochrany. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] písemnou účastnickou smlouvu [číslo], jejíž součástí byla ujednání o poskytování služeb třetích stran a služeb souvisejících. Součástí smlouvy byly dle ujednání stran i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal za uvedené služby platit cenu řádně vyúčtovanou podle čl. 4 všeobecných podmínek. Ve vyúčtování služeb [číslo] žalobkyně naúčtovala žalovanému cenu za [anonymizováno] ve výši 288,76 Kč, splatnou dne 22. 10. 2018. Ve vyúčtování služeb [číslo] žalobkyně naúčtovala žalovanému cenu za [anonymizováno] ve výši 389,10 Kč, splatnou dne 22. 11. 2018. Ve vyúčtování služeb [číslo] žalobkyně naúčtovala žalovanému cenu za [anonymizováno] ve výši 389,02 Kč, splatnou dne 22. 12. 2018. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 27. 11. 2019 k úhradě jeho dluhu ve výši 22 300,43 Kč nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu podle ustanovení § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně zprostředkovaných služeb (tzv. služby třetích stran), za které žalovaný nezaplatil řádně vyúčtovanou cenu. Věcnou příslušnost soudů projednávat v občanskoprávním řízení spory ze smluv o poskytování tzv. služeb třetích stran podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, potvrdil ve svém usnesení ze dne 20. 4. 2011, č. j. Konf 4/2011-12, zveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, [číslo] roč. 2011, s. [číslo], zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát zde vyslovil, že umožní-li poskytovatel služby elektronických komunikací uživateli objednat a konzumovat službu s vyjádřenou cenou (příloha 1 bod 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací), jejíž obsah je uživateli sdělen prostřednictvím sítě a služeb elektronických komunikací, jde o výjimku předvídanou ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; spor o zaplacení ceny za takovou službu (službu obsahu) přísluší rozhodnout soudu. Neuhrazením ceny za poskytnuté služby žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z účastnické smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 066,80 Kč, představující neuhrazenou cenu za služby třetích stran. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 066,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.