4 C 229/2021-59 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou dne 25. 9. 2020 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 2 421 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 18. 5. 2016 uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalovanému dodávala energie a související služby ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému v souladu s touto smlouvou vznikl závazek právní předchůdkyni žalobkyně cenu za takto dodané energie a související služby řádně a včas uhradit. Za energie dodané v období od 2. 5. 2017 do 3. 10. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] částku 2 789 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 368 Kč činí konečná dlužná částka 2 421 Kč) splatnou dne 23. 10. 2017. Pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Žalovaný na tuto skutečnost byl upozorněn. Žalovaný ovšem na tento dluh dosud ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby marně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soudní písemnosti byly žalovanému zasílány podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na jeho aktuální adresu trvalého pobytu, a to postupem podle § 49 odst. 2 až 4 o. s. ř., tedy náhradním doručením. 3. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř., a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 5. 2016 a jejím předmětem byla dodávka elektřiny žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa]. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému dodat elektřinu za cenu uvedenou v jejím ceníku, žalovaný se naproti tomu zavázal takto dodanou elektřinu odebírat a za dodávku elektřiny zaplatit sjednanou cenu. Žalovaný dále akceptoval ujednání o zahrnutí všeobecných obchodních podmínek mezi smluvní podmínky. Z řádné faktury za elektřinu [číslo] soud zjistil, že žalovanému byla za odebranou elektřinu v období od 2. 5. 2017 do 3. 10. 2017 vyúčtována částka celkem 2 789 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 368 Kč činí konečná dlužná částka 2 421 Kč), splatná dne 23. 10. 2017. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyní na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017. Žalovaný na tuto skutečnost byl upozorněn. 5. Na základě shora uvedeného soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný na základě smlouvy ze dne 18. 5. 2016 odebíral od právní předchůdkyně žalobkyně elektřinu ve sjednaném odběrném místě. Žalovanému byla za dodávku plynu v období od 2. 5. 2017 do 3. 10. 2017 vyúčtována k zaplacení částka 2 789 Kč, resp. částka 2 421 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl k zaplacení vyzván ještě jednou v předžalobní výzvě. 6. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a podle § 1879 o. z. jako platně postoupenou pohledávku ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, jež se podpůrně řídí úpravou kupní smlouvy v občanském zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek dodávat žalovanému do odběrného místa elektřinu. Žalovaný porušil závazek hradit cenu za odebranou elektřinu vyplývající ze smlouvy a dostal se následující den po splatnosti faktury do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal nečinný, neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, má soud za to, že na dlužnou částku neuhradil nic kromě výše uvedeného. Soud proto žalobě zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení z částky 2 421 Kč ode dne 24. 10. 2017 do zaplacení v zákonné výši (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro delší lhůtu nebyly shledány důvody. 7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud oproti účtované odměně zástupce žalobce dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „a. t.“), a náhradě hotových výdajů tohoto zástupce dle § 13 odst. 3 a. t. zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru. Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle části páté advokátního tarifu. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu za odměnu jeho zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a. t.). Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.). K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1, odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.