4 C 242/2021-33 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ set-top box“), a jako smluvní pokuty za nevrácení modemu [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ modem“). Uvedla, že na smluvní pokutu za nevrácení set-top boxu jí vznikl nárok ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 20. 2. 2019 a na smluvní pokutu za nevrácení modemu jí vznikl nárok ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 20. 2. 2019. Žalovaná byla povinna po ukončení smlouvy uvedená zařízení, tj. set-top box a modem, vrátit žalobkyni. Tuto povinnost však porušila, pročež jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu za každý případ porušení smlouvy. Žalovaná se k věci ani přes výzvu nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaná přijímala od žalobkyně služby elektronických komunikací (televizní vysílání) a pronajala si od ní technické zařízení, tj. set-top box. Pro případ, že žalovaná nevrátí žalobkyni po ukončení poskytování služby toto technické zařízení, zavázala se žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaná přijímala od žalobkyně služby elektronických komunikací (přístup k internetu) a pronajala si od ní technické zařízení, tj. modem. Pro případ, že žalovaná nevrátí žalobkyni po ukončení poskytování služby toto technické zařízení, zavázala se žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V posuzovaném případě se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu 5 000 Kč za každé technické zařízení v případě, že nevrátí příslušné pronajaté technické zařízení po skončení poskytování služby. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, taková situace u obou technických zařízení skutečně nastala. Soud proto žalobkyni vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti dluhu až do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.