4 C 281/2020-43 — Okresní soud v Jihlavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném u Okresního soudu v Jihlavě dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2014 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“) uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Při uzavření smlouvy o půjčce si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek ve výši 174 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti. Původnímu věřiteli marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši kapitalizovaných na částku 442,12 Kč a z dlužné částky 1 525,61 Kč od [datum] do zaplacení, dále úrok kapitalizovaný na částku 1 309,79 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 1 526,61 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, v mezidobí vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen. Soudní písemnosti byly žalovanému v dalším řízení doručovány podle § 46b písm. a) o.s.ř. na evidovanou adresu trvalého pobytu, postupem podle § 49 odst. 2 až 4 o.s.ř., tedy náhradním doručením. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byla zápůjčka částky 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti se zápůjčkou poplatek v celkové výši 4 440 Kč (v součtu kapitalizovaný úrok 840 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč a platba za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč) a poplatek za službu životního pojištění ve výši 174 Kč, celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o zápůjčce částku 10 614 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 183 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého dne od uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušných příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne a příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Z výzvy a příslušného podacího lístku pak bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě svého dluhu s upozorněním na možnost podání žaloby. 4. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 téhož zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 5. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovaným se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel žalovanému poskytl půjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelské půjčce je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet půjčku. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného pomocí zákaznické karty, která však obsahuje pouze údaje tvrzené žadatelem. Žalobkyně tak neprokázala, že by původní věřitel dostatečně ověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Původní věřitel tak řádně nesplnil svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou tak též ujednání o smluveném úroku a poplatcích. 8. Žalobkyně soudu prokázala, že původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že podle smlouvy měl původní věřitel právo na zaplacení částky 10 614 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 2 014 Kč. Po odečtení uvedených částek lze dospět k závěru, že žalovaný zaplatil částku 8 600 Kč, což je částka vyšší, než která mu byla podle výsledku dokazování vyplacena. V tomto případě tedy nelze uvažovat o tom, že by se žalovaný na úrok žalobkyně bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání a z titulu bezdůvodného obohacení také není možné žalobkyni vyhovět, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 9. I když měl žalovaný ve věci plný úspěch, soud mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení žádné náklady nevznikly.