4 C 302/2020-46 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum]. V důvodech svého návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným výše uvedeného dne smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatky splatit do [datum] Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, následně vygenerováním speciálního kódu, kterým žalovaný akceptoval smlouvu o zápůjčce, včetně obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas, když do dne [datum] zápůjčku ani částečně nesplatil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný na jistině částku 2 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožaduje. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě. Soud tak rozhodnul o věci podle § 101 odst. 4 ve spojení s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ - žádost o půjčku, ve které jsou uvedeny údaje o žalovaném, jenž je identifikován jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, e-mailovou adresou, bankovním účtem a telefonním číslem. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] částku 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet], přičemž bylo zjištěno, že se jednalo o účet žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovanému bylo oznámeno postoupení dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum]. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků tak, jak tvrdí žalobkyně. Předložené dokumenty neobsahují podpis žalovaného a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v tvrzených otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění platném a účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni, popř. její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce a mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez platného závazku, a žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 2 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum]. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.