8 C 130/2021-22 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] žalovaný uzavřel s Dopravním podnikem [územní celek], a.s. smlouvu o přepravě osob, neboť cestoval linkou hromadné dopravy provozovanou tímto dopravním podnikem. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu, a proto mu bylo předepsáno neuhrazené jízdné ve výši 10 Kč dle Tarifu jízdného a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku a zákona. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě, ten však neuhradil ničeho. Společnost Dopravní podnik [územní celek], a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavila, nedostavila se také žalobkyně. Soud po provedeném dokazování učinil závěr o skutkovém stavu, že ve vztahu k jízdě uskutečněné dne [datum] autobusem linky [číslo] o které byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] nebylo prokázáno, že by kontrolovanou osobou byl žalovaný. Dle záznamu o přepravní kontrole se kontrolovaná osoba prokázala občanským průkazem, z něhož bylo zjištěno, že jde o [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] na [obec a číslo]. Jde tedy o zjevně jinou osobu než je žalovaný, který se dle centrální evidence obyvatel narodil [datum] v [obec]. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný není pasivně věcně legitimován. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podmínky pro přepravu osob v hromadném dopravním prostředku jsou stanoveny vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále též jen„ vyhláška“). Na základě shora uvedeného závěru soud podanou žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, když žaloba byla zamítnuta, a žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné prokazatelné náklady nevznikly. Jelikož se žalovaný ani nevyjádřil k žalobě, ani nedostavil k jednání soudu, nebylo možné uvažovat o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., a proto nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.