8 C 131/2021-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 254,10 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru na sporožirovém účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] – uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouva o účtu a dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně. Z důvodu prodlení s úhradou splátek byl dluh z úvěru zesplatněn k [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet zhodnocením informací získaných od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrech. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou z [datum]. Žalovaná ničeho nezaplatila, přestože jí byla zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. K jednání soudu se nedostavila ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud na základě listin obsažených ve spise učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] s žalovanou rámcovou smlouvu o finančních službách, kterou se zavázala vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. Mezi stranami rámcové smlouvy byla následně dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit nejpozději do 1 roku ode dne čerpání. Dále byla sjednána úroková sazba ve výši 18,90 % ročně. Úvěr byl poskytnout formou možnosti přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet]. V čl. 3 smlouvy byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění úvěru v případě porušení podmínek smlouvy. Podle čl. 3 v případě nezaplacení dluhu v prodlení, může banka požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. Součástí smlouvy o účtu jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky (VOP) a Sazebník poplatků. Žalovaná vyčerpala úvěr až do výše 4 254,10 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni a přípisem ze dne [datum] bylo toto postoupení oznámeno žalované. Poslední výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a tato byla vyzvána k úhradě částky 4 325,70 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 5 232,26 Kč nejpozději do [datum]. 4. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požadovala kontokorentní úvěr ve výši 2 000 Kč a uvedla, že je svobodná a zaměstnána u společnosti [právnická osoba], a to od [datum] s průměrným měsíčním příjmem ve výši 12 037 Kč. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 1 000 Kč na nájem. Z výpisů z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] vyplývá, že příjmy a výdaje žalované v průběhu každého měsíce byly téměř shodné, přičemž kromě mzdy byl několikrát připsán příjem od společnosti [právnická osoba] a počátkem roku byl bankovní účet exekučně postižen. 5. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ2016“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ2016 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Na základě závěru o skutkovém stavu a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k dále uvedenému. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při předmětném právním jednání nevystupoval jako podnikatel. Podmínkou platnosti smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na [webová adresa] či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. [webová adresa], přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně žalobkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, ale ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Současně dle názoru soudu nebylo možné jen na základě výpisu z běžného účtu učinit závěr o možnostech žalované úvěr splácet, neboť této nezbývaly v předchozích měsících ani minimální finanční prostředky, které by mohla ke splácení využít. Mělo tedy být vynaloženo vyšší úsilí k prozkoumání možností žalované, a to jak jejích příjmů, tak zejména výdajů, když tvrzený nájem ve výši 1 000 Kč je dosti nepravděpodobný. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. 8. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ2016. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ2016 je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo], jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. 9. Žalobkyně tedy soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 4 254,10 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena úvěrová smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na ú