8 C 147/2021-21 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] nastoupil přepravu na lince provozované Dopravním podnikem [územní celek], a.s., čímž s tímto dopravním podnikem uzavřel smlouvu o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu, a proto mu bylo předepsáno neuhrazené jízdné ve výši 10 Kč dle Tarifu jízdného a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku a zákona. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě, ten však neuhradil ničeho. Společnost Dopravní podnik [územní celek], a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se pak žalovaný nedostavil. 3. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na autobusové lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. O provedené přepravní kontrole byl uvedeného dne sepsán na místě zápis [číslo] podle něhož byly dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne sepsání zápisu. Totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne [datum]. 4. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 18a odst. 1, odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí lhůty 15 kalendářních dnů k zaplacení od data sepsání zápisu o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne [datum], do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 6. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů a daně z přidané hodnoty její zástupkyně za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu, neboť tyto náklady nepovažoval soud za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud při svém rozhodnutí vycházel z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 (publikovaném pod N 132/66 SbNU 61 a dostupném na [webová adresa]). Ústavní soud v předmětném rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že je povinností obecných soudů vždy zkoumat, zda požadované náklady řízení byly účastníkem vynaloženy účelně. Při tomto posouzení by měl být brán zřetel na účel civilního procesu, kterým je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto účelem nejsou případy, kdy se civilní řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení. Současně soud vycházel z odůvodnění Krajského soudu v [obec], pobočka v Jihlavě ze dne 31. 8. 8. 2021, č.j. 54 Co 183/2021-43. Podle daného odůvodnění, je účelně vynaloženým nákladem i odměna za úkon právní služby spočívající v zastoupení advokátem při jednání soudu v případě potřeby individuální reakce na průběh řízení. Soud nijak nezpochybňuje právo účastníků řízení na projednání věci při ústním jednání; to však neznamená, že jim tím automaticky vzniká nárok na náhradu takto poskytnutý úkon právní služby. Žalobkyně uplatňuje formulářovými žalobami své nároky dlouhodobě a opakovaně, přičemž na základě ustálené praxe zdejšího soudu mohla v tomto konkrétním případě získat legitimní očekávání ohledně výsledku řízení. Žalovaný se ve věci nebránil, ani se nevyjádřil. V opačném případě by žalobkyně jeho stanovisko obdržela. Soud vyzval žalobkyni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, čímž dal dostatečně najevo předběžný názor ohledně doložení tvrzení předloženými důkazy. Nevznikla tedy potřeba jakékoliv individuální reakce oproti celé řadě podobných řízení zahájených žalobkyní u zdejšího soudu. Jen v letošním roce podala žalobkyně u zdejšího soudu více než jeden tisíc obdobných žalob, přičemž v případě konání jednání je rozhodováno toliko na základě listin přiložených k podané žalobě bez dalších nových skutkových tvrzení či důkazních návrhů. Žalobou je uplatňována bagatelní částka a i z celkového pohledu se jedná o skutkově i právně velmi jednoduché řízení. Soud v tomto konkrétním případě nabyl přesvědčení, že postup žalobkyně, která trvá na ústním projednání věci, je motivován pokusem o umělé navýšení nákladů řízení, což je nepřípustné.