8 C 157/2020-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto povinnost splnila dne [datum]. Držením televizního přijímače jí pak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná svoji povinnost řádně a včas nesplnila a televizní poplatky za období od června 2019 do září 2019 neuhradila a dluží tak částku [částka]. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. I přes písemnou výzvu žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a ve spojení s 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Na základě obsahu spisu má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaná se v měsíci dubnu 2019 přihlásila jako poplatník televizního poplatku jako fyzická osoba, čímž jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2008, tj. ve výši [částka] měsíčně. Dle výpisu detailu dluhu žalovaná neuhradila předepsaný poplatek za měsíce od června 2019 do září 2019 (tj. za 4 měsíce) a žalovaná tak dluží částku [částka] (4 poplatky á [částka]). Žalovaná byla opakovaně upomínána. Žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva k úhradě dlužné částky spolu s úrokem z prodlení dne [datum]. Žalovaná přesto dlužné televizní poplatky neuhradila. 4. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 7 odst. 1, odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba je poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce a první platba je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná oznámila žalobkyni jakožto provozovateli vysílání, že se stala poplatníkem televizního poplatku, v důsledku čehož je vedena v evidenci poplatníků televizního poplatku dle § 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a současně nebylo prokázáno, že by došlo k jejímu odhlášení z této evidence, vznikla jí povinnost hradit televizní poplatek. Dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku [částka]. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka je v souladu se zákonem a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila žalobkyni předepsané poplatky za období od června 2019 do září 2019 (tj. za 4 měsíce), byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši [částka] (4 poplatky po [částka]). Dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek, má provozovatel vysílání nárok na úhradu úroku z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud s ohledem na toto ustanovení přiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení z nezaplacených poplatků, a to od každého 16. dne toho kterého měsíce, když ze zákona vyplývá povinnost uhradit poplatek ke každému 15. dni v měsíci. Výše úroků z prodlení je dána § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak byl kapitalizován do [datum] celkem na částku [částka]. Žaloba byla tedy podána důvodně a soud jí v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro jinou lhůtu k plnění nebyly shledány důvody. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Soud žalobkyni nepřiznal uplatněnou odměnu jejího zástupce (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12 dostupný na www.usoud.cz). Byť činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, těší se žalobkyně na poli svého působení výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky. Tyto specifické podmínky jsou dané kromě jiného i povahou samotného televizního poplatku, který je jakousi zákonem zakotvenou daní z majetku (televizního přijímače) sui generis, se zvlášť poukázaným výnosem nikoliv ve prospěch státního rozpočtu, ale ve prospěch žalobkyně (přičemž soud se ztotožňuje s dílčím závěrem Ústavního soudu učiněným v citovaném nálezu, že žalobkyně je z televizních poplatků financována v převážné míře). Při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, tak není přiléhavé – jako dominantní kritérium – akcentovat skutečnost, že žalobkyně je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky, nýbrž lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Konkrétně v projednávaném případě bude na místě aplikovat závěry Ústavního soudu, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění výše citovaného nálezu odkazujícího na výroční zprávu žalobkyně (resp. organizační řád žalobkyně) vyplynulo, že žalobkyně disponuje specializovaným oddělením správy a evidence, popř. vymáhání televizních poplatků. Pokud tedy žalobkyně sama tuto agendu spravuje a následně ji předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru žalobkyně (byť výjimka je samozřejmě možná). V projednávané věci však zástupce žalobkyně podal žalobu, v níž s ohledem na jednoznačnost podkladů vypracovaných žalobkyní i právní jednoduchost věci nevyužil své odborné či specializované znalosti - žaloba je tvořena toliko shrnutím skutkových okolností věci, citací právních předpisů a vyúčtováním služeb zástupce, neobsahuje však právní argumentaci, kterou by bylo možné od advokáta coby zástupce žalobkyně očekávat a která by založila účelnost nákladů vynaložených žalobkyní na takového zástupce. S ohledem na výše uvedené považuje soud náklady žalobkyně na jejího zástupce za neúčelně vynaložené, přičemž současně ani neshledal důvod aplikovat § 151 odst. 3 o. s. ř. vztahující se výhradně na účastníky nezastoupené advokátem, notářem či patentovým zástupcem, což není tento případ. Náklady žalobkyně, které lze považovat za účelně vynaložené, proto tvoří pouze zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni tuto částku uhradila, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.