8 C 55/2021-23 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 31 725 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr, který žalovaná čerpala v konečné částce 35 725,27 Kč. Poskytnutý úvěr byl splatný dne [datum], žalovaná však dluh nehradila a dluží žalobou uplatněnou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že listina označená jako„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ obsahuje informace o poskytnutí a splácení revolvingového úvěru s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru je až do výše 80 000 Kč a minimální splátka činí 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Celková částka k zaplacení je vyčíslena na 134 808,62 Kč, úroková sazba je stanovena na 0, [číslo] denně, RPSN 231,39 %. Za opožděné platby mohlo být účtováno 250 Kč jakožto náhrada účelně vynaložených nákladů věřitele, dále pak úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při prodlení se splácením delším než 2 měsíce měla právní předchůdkyně žalobkyně právo úvěr zesplatnit. Shodné údaje zjistil soud i z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru, která není nikým podepsána, přestože jsou na konci textu listiny pro podpisy vyznačeny kolonky. Ani z výše uvedených listin a ani z dokumentu označeného jako„ [jméno] application info“, který byl soudu předložen pouze v anglickém jazyce, nelze zjistit, že by žalovaná smlouvu akceptovala. 4. [právnická osoba] k žádosti soudu sdělila, že ke dni [datum] byl bankovní účet č. [bankovní účet] veden ve prospěch žalované. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a její postoupení bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 45 775,37 Kč do 3 dnů ode dne doručení této výzvy. 6. Z listiny označené jako„ Platební informace“ soud nezjistil žádné pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, neboť tímto přípisem adresovaným žalované právní předchůdkyně žalobkyně informovala o své evidenci peněžních toků, které měly směřovat k žalované. Žádné důkazy prokazující skutečný převod financí na v předchozím odstavci specifikovaný bankovní účet žalované navrženy nebyly. Dle žalobních tvrzení byla úvěruschopnost žalované ověřena v ISIRu, CEE, CRKI, EUCB. 7. Po zhodnocení provedených důkazů soud učinil závěr, že žalobkyně neprokázala, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru. Žádná taková smlouva nebyla soudu předložena. Za důkaz o existenci smlouvy nemohl soud považovat dokumenty označené jako„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, či jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“, když tyto neobsahují žádný podpis, kterékoliv ze stran smlouvy. Nelze proto dovodit, že by existovaly projevy vůle obou označených účastníků smlouvy, které by měly směřovat ke konsenzu ohledně podstatných náležitostí. Soud má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, a neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, jak tvrdila v žalobě. Žalobkyně současně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jakékoliv finanční prostředky. V tomto ohledu nebyly navrženy žádné důkazy. Důkazem o úhradě nejsou interní přehledy právní předchůdkyně žalobkyně, ani vystavená faktura. Dotaz na banku žalované pak žalobkyní navrhován k prokázání pouhého vlastnictví účtu, nikoliv k realizaci bankovních převodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a o převodu finančních částek, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaná obdržela jakékoliv finance od právní předchůdkyně žalobkyně. 8. Vzhledem k výše uvedenému závěru musel soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žaloba byla jako celek zamítnuta, proto by náhrada nákladů řízení náležela zcela úspěšné žalované. Jelikož však žalovaná byla v řízení nečinná a žádné náklady v řízení jí nevznikly, přičemž pro její pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.