18 C 114/2021-53 — Okresní soud v Jihlavě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 20. 11. 2018 na lince silniční dopravy č. B. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného 10 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Na základě podnětu Okresního státního zastupitelství bylo dne 19.11.2019 zahájeno řízení o omezení svéprávnosti žalované. Dle znaleckého posudku přiloženého k podnětu na zahájení řízení vypracovaného dne 2.2.2019 znalcem [celé jméno znalce] žalovaná trpěla syndromem závislosti na alkoholu v terminálním stádiu, s úpadkem osobnosti, především ale lehkou ethylickou demencí, poruchou projevující se úbytkem mentálních a paměťových schopností, a to nerovnoměrně rozloženým. K omezení svéprávnosti žalované došlo rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21.10.2020 čj. 6 Nc 5804/2019-82, který nabyl právní moci dne 11.12.2020, a to tak, že žalovaná není po dobu pěti let mj. způsobilá nakládat s finančními prostředky nad částku 1 000 Kč týdně. Znalec [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku [číslo] ze dne 16.11.2021 konstatoval, že v době kolem 20.1.2018 žalovaná trpěl terminální fází syndromu závislosti na alkoholu a následnou lehkou ethylickou demencí, vlivem závislosti na alkoholu a vlivem lehké ethylické demence byly rozpoznávací a ovládací schopnosti žalované v době kolem 20.11.2018 podstatným způsobem sníženy průběžně na obecné úrovni tedy mimo stavy průběžně přítomné opilosti. V době kolem dne 20.11.2018 byla žalovaná dle znalce schopna chápat účel a smysl jednoduchých smluv s nízkým plněním, tedy i smlouvy o přepravě osob v prostředku MHD, byla za střízliva si schopna zakoupit jízdenku, tuto v prostředku MHD řádně označit, a případně pochopit, jaké důsledky může pro ni mít jízda bez platného jízdního dokladu. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. cestující je povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně především v řízení prokázala postoupení pohledávky původního věřitele v souladu s § 1879 a násl. o. z. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 510 Kč důvodný, neboť žalovaná byla schopna v době data uskutečnění jízdy bez platného jízdního dokladu pochopit důsledky takového jednání. Soud vzal do úvahy, že v době uskutečnění jízdy bez platného jízdního dokladu žalovaná byla sice schopna ovládat své jednání, ale zůstává otázkou, zda byla schopna pro již probíhající lehkou ethylickou demenci následně uhradit dluhy již vzniklé, když bylo prokázáno, že již v době 20.11.2018 byly silně omezeny její paměťové schopnosti. Soud při určení okamžiku prodlení tak vyšel až z doručení žaloby opatrovníku žalované dne 3.5.2021. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. po výzvě mělo dojít k plnění bez zbytečného odkladu, žalovaná se tedy mohla dostat do prodlení až k datu 5.5.2021, žalobkyni tak od tohoto data vedle částky 1 510 Kč náleží úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ze stejných důvodů tak soud žalobu zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení ze stejné částky za období od 6. 12. 2018 do 4. 5. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Podle názoru soudu jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, které tento postup odůvodňují. Soud při zkoumání těchto důvodů vycházel z aktuální judikatury, např. z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017:„ Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka.“. Soud tyto důvody spatřuje zejména ve skutečnosti, že žalovaná má příjem pouze z invalidního důchodu ve výši 10 502 Kč měsíčně, ze kterého navíc splácí dluhy ve výši 5 000 Kč a 1 400 Kč. Žalovaná dlouhodobě pobývá v psychiatrické nemocnici a její zdravotní stav neumožnuje výkon výdělečné činnosti, přičemž tento stav je trvalý a bez možnosti výrazného zlepšení. Žalovaná dále vlastní pouze menší finanční obnos ve výši 85 060 Kč deponovaný v psychiatrické nemocnici, ze kterého jsou hrazeny její základní životní potřeby. Téměř celý příjem žalované je vyčerpán splácením vzniklých dluhů a po právní moci tohoto rozsudku bude zatížen novou pohledávkou. Soud si je vědom výjimečného charakteru ustanovení § 150 o. s. ř. a nutnosti pečlivého zvážení jeho použití, přičemž již při jednání soud žalobkyni sdělil, že uvažuje o použití zmíněného ustanovení a umožnil jí se k takovému postupu soudu vyjádřit. Soud došel k závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody zvláštního zřetele a že nepřiznání náhrady nákladů řízení nebude mít výrazný negativní vliv na žalobkyni. Z těchto důvodů se soud rozhodl aplikovat předmětné ustanovení a nepřiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení.