18 C 323/2021-49 — Okresní soud v Jihlavě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 14. 11. 2019 na lince silniční dopravy č. A. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 10 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč byly doloženy žalobkyní doloženy příslušnými smluvními přepravními podmínkami a tarifem jízdného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 prokázala žalobkyně jako postupník ve smyslu § 1879 o.z. nabytí pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, a tedy i svou aktivní legitimaci. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. cestující je povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo zápisem o provedené přepravní kontrole prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o přepravě. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že plně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalobkyně sice soudu předložila předžalobní upomínku včetně dokladu s jejím odeslání, nicméně z těchto listin bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zasílána na odlišnou adresu, než je adresa uvedená uvedená v zápisu o provedené přepravní kontrole a žalobkyni se zásilka vrátila jako nedoručitelná. Takovou předžalobní upomínku soud nepovažuje za řádnou, když nebylo nijak zjištěno, že se žalovaný v době zasílání předžalobní upomínky na jím uvedené adrese nezdržoval a nebylo možno tedy předpokládat dobrovolné splnění jeho povinnosti. Pokud jde o náklady státu, které vznikly v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému jako účastníku neznámého pobytu, tyto vznikly pouze z důvodu procesního postupu soudu, jímž soud zajistil ochranu procesních práv žalovaného v řízení, nebyl tedy shledán důvod, pro který by jejich náhrada byla podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložena žalovanému.