20 C 80/2022-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 020 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážek k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik města Jihlavy, a. s.), a to dne 24. 2. 2020 resp. dne 25. 2. 2020 na lince silniční dopravy [číslo] resp. [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z žalobkyní předloženého tarifu a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z žalobkyní předložených smluvních přepravních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Žalobkyně žalovaného dopisem vyzvala k úhradě žalované částky. 3. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. V souladu s § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného ve výši celkem 20 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 3 000 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 882,25 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 250 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 75 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 225 Kč ve výši 257,25 Kč. 5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel soud z toho, že přísudek spočítaný dle právního předpisu (v tomto případě a. t.) má co nejpřesněji nahradit jeho skutečné výdaje vynaložené na vedení sporu, který nezavinil. 6. Jelikož však žalovaný nemá možnost ovlivnit smluvně sjednanou odměnu mezi žalobcem a jeho zástupcem, vychází soud při výpočtu náhrady z ustanovení a. t., která regulují odměnu advokáta za situace, kdy si s klientem nedohodne odměnu smluvní – tedy vychází z ustanovení o odměně mimosmluvní. Tím je dosaženo dostatečné míry předvídatelnosti, jak na straně žalobce, tak i na straně žalované, toho, jakou povinností bude zatížen procesně neúspěšný účastník. 7. Povaha a. t. reguluje vztah mezi advokátem a jeho klientem, což je rovněž důležitým východiskem pro rozhodnutí, jak správně určit co je úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a co jím není. To platí zejména v těch případech, kdy z textu samotného předpisu nevyplývá jednoznačně určité řešení. 8. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.:„ Mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny“. 9. Takovým případem je v podmínkách této právní věci též účast zástupkyně žalobkyně na jednání před soudem. Soud přitom podotýká, že mezi 9:00 hodin až 11:00 hodin dne 7. 9. 2022, kdy byla projednána nynější věc, byly projednány další celkem 3 právní věci stejné žalobkyně (zastoupené toutéž zástupkyní) skutkově i právně lišících se v podstatě pouze jmény žalovaných a datem a místy provedených přepravních kontrol. 10. Soud tedy vychází z toho, že v podmínkách mimosmluvní odměny určené dle a. t. by měl advokát účtovat svému klientovi za čas strávený u soudu v čase mezi 9:00 hodin až 11:00 hodin dne 7. 9. 2022 jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a nikoli úkony čtyři. 11. § 5 a. t.:„ Neposkytuje-li advokát právní služby ve sjednaném rozsahu, přísluší mu poměrná část smluvní odměny, není-li dohodnuto jinak“. 12. Jakkoli je citované ustanovení vázáno k podmínkám smluvně ujednané odměny advokáta, o kterou se v tomto případě nejedná, je nutné vypořádat se s tím aspektem situace, že náklady přiznané procesně úspěšné straně je povinna nést strana procesně neúspěšná. Za situace, kdy se advokát účastnil pouze některých jednání soudu – či byl účastník procesně úspěšný pouze někdy – ve spojitém dvouhodinovém úseku, nelze shledat bez dalšího spravedlivým rozdělit odměnu za tento jeden úkon pouze mezi ty procesně neúspěšné účastníky, jejichž projednání věci se advokát zúčastnil. 13. Koncepce vyhlášky č. 177/1996 Sb. nijak nepočítá situaci, kterou lze chápat jako neúčelnou účast advokáta u mnoha navazujících jednání soudu pouze za účelem vyúčtování mnoha jednotlivých úkonů, jelikož to ani není třeba. Na takový stav, který by byl vzhledem k důstojnosti výkonu advokacie jednorázovým excesem (srov. § 17 zákona o advokacii), dostatečně pamatuje samotný občanský soudní řád v § 142 odst. 1 a contrario, tj. takový neúčelný náklad soud nepřizná. 14. Avšak ani v řízeních tak skutkově a právně jednoduchých jako je aktuálně rozhodovaná právní věc nelze paušálně označit účast advokáta na jednání soudu jako neúčelný nebo samoúčelný úkon. Není úlohou soudu v tomto řízení přezkoumávat důvody účastníka, proč využil svého zákonného práva a u jednání se nechal svým advokátem zastoupit. Rovněž však nelze klást k tíži zastoupenému účastníku, že jednání proběhlo bez komplikací a jeho zástupce nemusel u jednání vykonat žádnou náročnější odbornou činnost. Stejně tak dobře tomu nemuselo být a zastoupení advokátem by bylo jistě hodno doporučení. 15. Z toho důvodu nelze procesně úspěšnému účastníku náklad spočívající v odměně advokáta za účast u jednání zcela odepřít. Je nicméně dle názoru soudu zcela namístě zhodnotit rozsah účelného provedení úkonu ve smyslu jeho úplnosti či částečnosti. Konkrétně jde o to, že pokud se zástupce účastníka zúčastní pouze některých jednání v průběhu provádění jednoho úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., je potřeba vidět, že v takovém případě nemůže být procesně neúspěšný účastník zavázán platit náklad, který nebyl v jeho individuální kauze vynaložen. 16. Nelze-li tedy zatížit ostatní procesně neúspěšné účastníky více než odpovídá jejich matematickému podílu na jednom úkonu zástupce účastníka úspěšného a souběžně nelze zatížit šťastně vynechaného jeho podílem na úkonu advokáta, jelikož jednoduše nebyl náklad v jeho případě vynaložen, je nutné najít jiné řešení, které bude maximálně respektovat práva všech zúčastněných. 17. Přestože soud není vázán zněním vyhlášky (v tomto případě a. t.), nýbrž toliko pouze zákonem (v tomto případě o. s. ř.), považuje soud za správné od znění vyhlášky se odchýlit pouze v nezbytném rozsahu a to nejlépe za využití pravidel vyhlášce vlastních. 18. Takové použitelné pravidlo lze nalézt právě v § 5 a. t., jehož jediným handicapem je dispozice směřující výslovně a výlučně na vztahy smluvní. Předností aplikace tohoto pravidla po modifikaci z výlučně smluvních na všechny vztahy je ta skutečnost, že umožňuje univerzálně postihnout všechny variace (ne) účasti advokáta resp. (ne) úspěšnosti účastníka) ve dvouhodinovém bloku jednání soudu ve věcech jeho klienta včetně variace ideální, kterou je přítomnost advokáta u všech nařízených jednání, tj. celkem jeden plný úkon. 19. Proto se soud rozhodl procesně úspěšnému žalobci přiznat na nákladech na odměnu advokáta za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., které proběhlo dne 7. 9. 2022, částku ve výši 250 Kč (1/4 z 1 000 Kč) spolu s částkou ve výši 75 Kč jako režijní paušál (1/4 z 300 Kč). Nepatří do tohoto rozsudku hodnotit, zda se advokát žalobce zúčastnil i jiných nařízených jednání tohoto bloku, lze nicméně konstatovat, že v čase od 9:00 do 11:00 hodin téhož dne proběhla celkem 4, čímž je odůvodněn matematický podíl shora uvedený.