24 C 217/2022-24 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím jako žalovaným nezaplacený a co do důvodu i výše písemně uznaný dluh na základě prohlášení o uznání práva na úhradu pohledávky a dohody o jejím zaplacení uzavřeném účastníky dne [datum]. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným, kterého jako nezletilého zastupovala jeho zákonná zástupkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], dne [datum] prohlášení o uznání práva na úhradu pohledávky a dohodu o jejím zaplacení, v níž žalovaný uznal vůči žalobkyni co do důvodu i výše svůj dluh v částce 54 154 Kč představující regresní pohledávku žalobkyně za žalovaným vyplacenou v uznané výši poškozené společnosti [právnická osoba] z titulu pojistného plnění za škodu způsobenou uvedené společnosti žalovaným dne [datum], spočívající v poškození automatických vstupních dveří [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný se v uvedené dohodě zavázal splatit žalobkyni uznaný dluh v jedenácti splátkách s tím, že každá splátka je splatná do 20. dne v měsíci počínaje měsícem listopad 2019. Předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení jeho dluhu do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný na svůj uznaný dluh uhradil žalobkyni částku 44 154 Kč. Na základě předložených listin a v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Důvodem uznání dluhu žalovaným bylo neuhrazení regresního nároku ve výši, kterou žalobkyně coby pojistitel uhradila společnosti [právnická osoba] jako náhradu škody způsobené žalovaným. V souladu s uvedeným zákonným ustanovením platí domněnka, že dluh v době jeho uznání trval. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a nedoložil, že zbývající část dluhu v žalované výši uhradil, případně že tento dluh nevznikl, zanikl nebo byl převeden na jiného. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil dlužnou částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., neboť žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 věty první o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 10 000 Kč od 21. 9. 2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky uznaného dluhu podle prohlášení o uznání práva na úhradu pohledávky a dohody o jejím zaplacení ze dne 1. 11. 2019, do zaplacení. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.