24 C 35/2022-29 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 1 510 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdu žalovaného dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a přirážky k jízdnému na základě zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]. Z provedených důkazů soud zjistil, že dne [datum] byl právní předchůdkyní žalobkyně sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] podle něhož se prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] na lince A trolejbusu přepravovala osoba identifikovaná jménem [celé jméno žalovaného] s údajným pobytem na adrese [adresa žalovaného]; osobní údaje této osoby nebyly nijak ověřeny. Zápis o provedené přepravní kontrole byl přepravovaným cestujícím nečitelně podepsán. Tento cestující se na výzvu kontrolora neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Podle zápisu o provedené přepravní kontrole byly dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne sepsání zápisu. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a výše přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Následně byla žalovanému řádně zaslána předžalobní výzva. Soud dospěl k závěru, že ani přes výzvu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) žalobkyně neprokázala totožnost osoby, s níž byl sepsán předmětný zápis o provedené přepravní kontrole, respektive neztotožnila tuto osobu s žalovaným. Přepravovaná osoba byla podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) in fine zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, povinna v případě, že se neprokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila jízdné a přirážku, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky, jimiž jsou jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. Právní předchůdkyně žalobkyně se však spokojila pouze s ničím neověřeným tvrzením přepravovaného cestujícího ohledně jeho jména, příjmení a bydliště. Ze strany žalovaného nedošlo během následného vymáhání vzniklého dluhu ani během soudního řízení k uznání tvrzeného dluhu; rovněž podpis přepravovaného cestujícího nemohl posloužit k jeho ztotožnění s žalovaným. Žalobkyně sice soudu prokázala, že její právní předchůdkyně platně postoupila v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, avšak neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání uzavření smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o. z. mezi svou právní předchůdkyní a žalovaným, a tudíž neunesla důkazní břemeno ani ohledně tvrzení, že osobou povinnou k úhradě jízdného a přirážky k jízdnému je skutečně žalovaný, tj. nebyla prokázána pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto řízení, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.